Rozdělené město, uprostřed rozděleného světa - Frederick Taylor: Berlínská zeď

recenze

Po skvělé knize o vybombardování Drážďan se Taylor pustil do dalšího pozoruhodného tématu, tématu "Berlínské zdi". Pochopitelně si nevšímá jen této bizarní stavby samotné, ale především ji chápe jako "jeviště" mnoha konkrétních lidských příběhů a také jako symbol rozdělené Evropy v době tzv. Studené války. Jak se mu zpracování daného tématu podařilo? Jedním slovem, velmi dobře. S hodnocením však nepředbíhejme...

Kniha samozřejmě má rezervy. Mnohé vyplývají už ze samotného zadání. Jde přece jenom o širší téma než ono osudné bombardování, takže ani úctyhodný rozsah textu (samotný text má 430 stran, s poznámkami, rejstříkem a bibliografií jich je bezmála 500) neumožnil víc, než se některých témat pouze lehce dotknout. Například zájemci o "technickou" stránku věci, napříkd o otázky, jak vlastně prakticky došlo k technickému rozdělení infrastruktury Berlína (U-Bahn, elektrická energie, pitná voda, kanalizace), budou nepochybně dosti zklamaní. Také o parametrech samotné zdi a souvisejících zařízení se dozvíme v zásadě velmi málo. Taylora totiž zajímají především lidské příběhy a na těch svou knihu založil především.
Tyto příběhy jsou ovšem dvojího druhu. Těmi prvními jsou "příběhy mocných", například komunistických vůdců DDR Waltera Ulbrichta a Ericha Honeckera nebo naopak známého starosty Západního Berlína Williho Brandta, těmi druhými potom příběhy řady v zásadě neznámých lidí, jejichž život se nějakým způsobem s Berlínskou zdí střetl či protnul. Rozhodně sympatické je to, že Taylor se vždy snaží alespoň několika větami každého aktéra svého "příběhu rozděleného města" představit. Snaží se pochopit motivy jejich jednání a to i v případě, že šlo o v zásadě odsouzeníhodné komunistické apatátčíky a poslušné "lokaje Moskvy".
Tento přístup se mi zdá velmi cenný. Jakkoli se totiž při čtení některých kapitol může zdát, že Taylor sepsal dílo klasické "politické" historie (tj. historie, kterou nezajímají například otázky všednodennosti či prožitky obyčejných obyvatel, neboť dějiny pojímají v zásadě jen jako mocenskou hru několika vysoce postavených jedinců) není to tak docela pravda. Spíše se dá říci, že v rámci "daného zadání" se "politickým" dějinám dost dobře nelze vyhnout bez toho, že by tím autor zároveň nerezignoval na podstatné a zásadní faktory popisovaných událostí. Navíc, vedle víceméně "politických" kapitol (Korunní princové, Vrtěti psem, Hry u zdi) obsahuje kniha i velmi "všednonenní" kapitoly (Úteky, Bizarní klec).
Ještě jedné věci si u Taylora velmi vážím. Nebojí se subjektivních soudů. Nejen skvělý, osobně psaný, "vzpomínkový" úvod knihy, ale celý text je psán s vědomím, že dobrý historik musí uplatňovat subjektivní pohled "na věc", nechce-li se minout cílem.
Z tohoto hlediska je mj. zajímavá také poslední kapitola s názvem "Krádež naděje".
Poslední chvála na autora knihy se týká jeho literárního talentu. Taylor nepochybně umí jasně a srozumitelně formulovat myšlenky a také umí vyhmátnout to podstatné, takže se kniha čte neuvěřitelně dobře. Některé pasáže jsou psány téměř stejně strhujícím způsobem, jako by šlo o dobře napsaný román. To vše, aniž by autor rezignoval na odbornost a utekl se k populistickému "zjednodušování faktů".
Pokud mám také něco vytknout, budou to především věci už zmíněné. V knize chybí i nejzákladnější informace o technickém řešení zdi a o způsobu, jak bylo rozdělení města prakticky realizováno. Také téma "soutěžících staveb" by si zasloužilo hlubší analýzu. Ani téma všednodennosti v rozděleném městě rozhodně nebylo zcela vyčerpáno.
Český překlad knihy (jeho autorem je Petruška Šustrová) je poměrně dobrý, i když v některých místech (například v překladu některých "terminus technicus") se čtenář neubrání dojmu jisté překladatelské neobratnosti. V zásadě ovšem jde spíše jen o drobné mušky na překladu jinak velmi povedeném.

Suma sumárum. Taylorova "Berlínská zeď" je knihou, kterou určitě lze bez rozpaků doporučit, a i těm, kteří podobnou literaturu zpravidla ponechávají stranou svého čtenářského zájmu.

Celkový dojem: 85%

Komentáře (0)