Romantika po japonsku: Kurtizána a samuraj - Lesley Downer

recenze

Kurtizána a samuraj (2012) 3 z 5

/ Thanyss

Romantické čtení nepatří zrovna k literatuře, kterou bych vyhledávala nebo četla nějak často, nicméně proč to nezkusit. Změna žánru může být zajímavá a snad v každé ženě se ukrývá aspoň kousek romantické duše.Kniha už svým názvem a obálkou laděnou do červených barev dává jasně najevo, že je určená ženské populaci a aby se odlišila od ostatních příběhů žánru, autorka vsadila na exotické prostředí Japonska 19. století a své vyprávění založila na zdokumentovaných historických událostech. Přesto bych Kurtizánu a samuraje nikdy neoznačila jako historický román.

Hlavní hrdinkou je Hana, mladá žena provdaná za samuraje. Jak už bylo v tehdejší době zvykem, manžela vybírali rodiče. A vzhledem k tomu, že se nejedná o zrovna něžného a milujícího muže, je Hana ráda, když on odejde do války. V tu chvíli ještě netuší, co vše to pro ni znamená. Hana je nucena utéct ze svého domu a řízením osudu se dostane do Jošiwary, plujícího města, které muži vyhledávají pro své potěšení a z Hany se postupně stává kurtizána. Prostředí legendárního města kurtizán je dobře popsáno a tato část příběhu se čte dobře, možná proto mi přijde, že se autorka měla držet spíše tohoto prostředí než se snažit popisovat prostředí válečné.

Nebyla by to totiž správná romance bez pořádného muže a tím je statečný voják Jozo, který se se zbytkem seveřanské armády snaží prosadit nové ideály a založit nezávislou republiku. A tady právě kniha kvalitativně dost pokulhává. Přijde mi, že se autorka snažila vtisknout knize dramatický ráz a serióznost prostřednictvím líčení historických bitev, které ve finále působí dost plytce, povrchně a pocit z nich je nemastný neslaný. Zjednodušeně řečeno něco ve smyslu: hlavní hrdina přiběhne k pevnosti, podřeže stráže a během několika řádků je Hvězdná pevnost dobyta.

Ke konci už mi děj přišel příliš překombinovaný, napěchovaný množstvím nereálných situací a náhod, že mi to trošku kazilo požitek ze čtení. A v závěru to úplně dorazila nesmyslná ukázka nadlidských smyslů, kdy Hanin manžel přesekne letící kulku v půli. Působilo to na mě dojmem, že autorka považuje čtenářky tak trochu za hlupačky nemající ponětí o fungování fyzikálních zákonů a rychlosti lidských reflexů.

Takže jak bych to celkově zhodnotila? Příběh Hany, odehrávající se v Jošiwaře se mi líbil – pozlátko kurtizán, jež se odívají do kimon neskutečné hodnoty, dvoří se jim muži, kteří visí na každém jejich pohledu a ony přesto zůstávají otrokyněmi snažícími se přežít. Celkový dojem mi zkazil příběh Joza, kde se autorka snažila o něco podobnému historickému románu.I tak si myslím, že kniha si svoje čtenáře najde, jen se u ní nesmí moc přemýšlet. Ale i to není na škodu. Každý občas potřebujeme vypnout a navštívit nějaký nereálný svět, kde existují udatní rytíři ochotní rvát ze za svou vyvolenou a překrásné ženy, pro které stojí za to umírat. Jen já jsem asi moc náročná a od knihy jsem čekala mnohem víc.