Romantika, která má stále co říct

recenze

Jana Eyrová (2007) / Lauralex (636 views)
Romantika, která má stále co říct
Nesmrtelné dílo, které byste neměli opomenout, pokud chcete tvrdit, že jste znalci světové literatury. Podle mě klasika anglické literatury 19. století. Legendární příběh o osudové lásce, v dnešní době by se řeklo love story, který okouzluje čtenáře a především čtenářky všech věkových kategorií už téměř dvě staletí. Pokud je nějaká kniha, která vás strhne dějem, kde se sžijete s postavami i prostředím a do jejíhož příběhu byste chtěli vstoupit, je to ona. Jana Eyrová, to není jen kniha, je to významná postava ve světové literatuře, kterou když poznáte, už ve vaší paměti zůstane.

Charlotte byla bezesporu jednou z nejlepších autorek románů své doby a právě tato kniha je toho důkazem. Přesto, že je to klasika, které se mnozí z nás, především mladých, bezdůvodně nebo kvůli nějakým zažitým předsudkům vyhýbají, není nudná ani nezajímavá, nenechte se odradit. A právě ona by tento pohled a názor na klasickou literaturu mohla změnit.

Poprvé jsem se o ní dozvěděla na střední škole (ach, jaká ostuda) a i když to není zrovna to, podle čeho se orientuji v četbě, Jana je výjimkou. Vlastně by mě jinak nikdy nenapadlo knihu číst, i když se tomu rozhodně nebráním a toto období celkově miluji, jen jsou tu zkrátka knihy, které mě lákají více, ale v rámci hodiny literatury jsme se dívali na jedno z filmových zpracování a já okamžitě věděla, že ano, to bude ta kniha. Síla, jakou mě k sobě přitáhla, je až neskutečná. Dokázala bych ji hltat znova a znova a nikdy by mě nepřestala bavit, naprosto jsem se do ní zamilovala. Řadím ji mezi jednu ze svých nejoblíbenějších knih, ba možná jako úplně tu nejoblíbenější. A jaký je ten rozdíl? Nečetla jsem ji proto, že musím, ale protože jsem chtěla, toužila jsem po tom.

Hlavní hrdinka Jana Eyrová, sirotek, začíná svůj příběh jako malé děvče. Po smrti rodičů jsou jejími jedinými příbuznými teta Reedová. Paní Reedová slíbila svému manželovi, když umíral, že se o Janu postará jako o vlastní, tomu tak ale není. Pošle ji do sirotčince, kde na ni nečeká nic hezkého. V osmácti letech sirotčinec opustí a přijímá místo vychovatelky v Thornfieldu, na panství pana Rochestera. Jana se tedy vydává do sídla pana Rochestera, nepříliš sympatického a náladového muže, který ji však záhy čímsi okouzlí.

Hlavní téma sice není nijak zvlášť originální od jiných románů téže doby - láska, ztráta lásky, znovunalezení lásky (v dnešní době by se možná dalo říct happy end), i tak není vůbec stejná nebo snad méněcená. Musíte zjistit, jak to skončí, co kdyby. Ten náboj i styl vás zasáhne, budete to vnímat celou duší i srdcem a budete si říkat, jak to ta Charlotte dokázala.

Musim říct, že mě dost chytla, zcela mne pohltila. Nejdříve jsem se trochu bála, že to nebude čtivé, ale to bylo! Napsaná je velmi dobře. Byla jsem naprosto unešena a měla jsem potřebu dát o této knize každému vědět, protože kdo nečetl Janu Eyrovou, najednou jako by nebyl. Úplně na mě dýchala ta atmosféra, která byla tak skutečná, stejně jako láska mezi Janou a Edwardem, tu by si přála snad skoro každá holka. Přistihla jsem se, že jí chvílemi až závidím. Sice jsem věděla z filmu, co se bude dít a jak to skončí, což mne trochu mrzí, nicméně jsem ten příběh prožívala opět jako poprvé, možná ještě víc.

Je to příběh, který ve mně neustále žije a stále se k němu vracím. Už je mou součástí a přetrvá v mém srdci navždy. Častokrát neodolám, knihu jen tak náhodně otevřu a na chvíli se do ní začtu. Teď, jak knihou listuji, koukám na ten počet stran a vůbec si nevzpomínám, že by to byla bichle, měla jsem ji přečtenou hned a hlavně jsem ale nechtěla, aby skončila. Je to jedna z mála knih, kterou jsem s sebou tahala všude, protože jsem stále chtěla být s ní a když náhodou ne, neustále jsem na knihu myslela a přemýšlela o ní. A snad ani proto učitelce nevadilo, že místo psaní zápisků, jsem si celou hodinu četla, je to skvostné dílo, které mi vlastně sama doporučila svým výkladem. Docela mne mrzí, že ji nemáme v seznamu povinné četby, jednak ji tam má většina a podle mě tam má své čestné místo.

Možná jsem okouzlena i proto, že se mi líbí povaha Jany a někdy mi přišlo, že bych se s ní mohla ztotožnit. Jana je jedna z nejinspirativnějších a mých nejoblíbenějších hrdinek. Někdy jsem sice měla trochu nervy a říkala jsem si, nebo jsem spíš trpěla tím, že Jana pana Rochestera dokázala opustit, ale stále mi dávala naději a to na té knize také obdivuji. Nicméně co se týče hrdinů, ti také nepřijdou zkrátka, Edward Rochester, byť zprvu nepříjemný až nepřátelský a umíněný, což je ale přesně to, co mě na mužských hrdinech přitahuje, je má platonická láska, je to prostě muž mého srdce (tedy až po mém tátovi samozřejmě).

Jestli je nějaká kniha, na kterou nezapomenu, která mne okouzlila, vyvolala ve mně emoce, rozesmála mne, rozplakala mne, zapůsobila na mne, pohltila mne, změnila mi pohled na literaturu, bavila mne od začátku do konce, bezhlavě jsem se do ní zamilovala celým svým srdcem, jako Jana do Edwarda, kniha, kterou bych mohla číst stále znovu a chtěla bych se do ní přenést, je to Jana Eyrová.

Komentáře (0)

kniha Jana Eyrová recenze