Román z pokoje 128

recenze

Román z pokoje 128 (2020) 4 z 5 / MartinaF
Román z pokoje 128

Již třináctý titul v řadě v edici 7lásky si zachovává onu svěžest a čtivost, která je pro tuto sérii tak typická. Přesto je Román z pokoje 128 pro mě slabším titulem z této série.

Anne-Lise našla v hotelovém pokoji číslo 128 rukopis, který si s chutí knihomolky přečetla. Doslova ji uchvátil, ale přesto se rozhodla, že knihu vrátí jeho majiteli, přece jen by ji mohl postrádat a hledat. Autorem je jistý Sylvestre Fahmer, muž, který žije jako poustevník, příliš často nevychází ven a lidem se vyhýbá. Ten rukopis, který ztratil, ale nezanechal v pokoji 128, avšak záhadně zmizel na letišti před více než třiceti lety. Když se tuto informaci Anne-Lise dozvídá, rozhodne se zjistit celou historii putování knihy, od majitele k majiteli.

V příběhu vystupuje jen omezené množství postav, o některých byla zmínka jen na několika málo stranách, některé proplouvaly vyprávěním od začátku do konce. Mezi ně patří jak Anne-Lise, tak i Sylvestre, ale přidává se k nim i Anne-Lisina přítelkyně Maggy a William, jeden z bývalých majitelů rukopisu.

Žádná z postav mi nijak nepřilnula k srdci, nebyly nikterak výrazné. Čtenář se o nich něco málo dozvěděl, například, že vyhledávají spíše samotu, nepoužívají mobily, ani emaily, a mají šedé oči. A také, že mají pohnutou minulost, ovšem díky (nebo možná spíše kvůli) stylu, jakým je kniha napsána, na vás onen smutek hlavních postav nedolehne.

Celá kniha je vystavěna na klasických dopisech, které si pisatelé vzájemně vyměňují. Je tu všechno, co má v knize být - láska, přátelství i střípky ostatních životů. Příběh se odehrává především ve Francii, ale autorka nechala hrdiny navštívit i Belgii, Londýn či Montreal.

Zajímavým námětem bylo pátrání po majitelích ztraceného rukopisu a přiznám se, že jsem se nemohla dočkat, až se dozvím, kam kniha doputovala.

O čem je celý rukopis, to se nedozvíme. Známe jen to, že je to příběh o lásce a také to, že knihu někdo další dokončil. Všem čtenářům ale zásadně změnila život.

Edice 7lásky je zárukou dobrého a romantického čtení, ale tentokrát jsem však z knihy úplně nejásala. Chyběly mi hlubší emoce i prožitky, které by člověka uchvátily. Byl to jeden z mnoha a mnoha příběhů, přesto však s originálním zpracováním. Bylo to milé čtení, které kromě příjemného příběhu vede k zamyšlení, kdy jsme naposledy někomu poslali dopis psaný klasickým způsobem. Ruku na srdce - já naposledy tak před dvaceti lety. Proto, lidi, kromě čtení také pište!

Komentáře (0)