Román nezdolné vůle zcela dostál svému jménu

recenze

Zmrtvýchvstání (2015) / Rinoa18 (195 views)
Román nezdolné vůle zcela dostál svému jménu
Je tomu už pár dní, co se mi podařilo dočíst knihu Zmrtvýchvstání. Abych se ale vyhnula změti nesouvislých, užaslých, nevěřícných a opěvujících vět, musela jsem si dát před recenzí pauzu a knížku trochu vstřebat. Vězte, že něco takového se mi snad nikdy nestalo. A také počítejte s tím, že pokud se do tohoto titulu pustíte, ještě dlouho poté ho z hlavy nevyženete ani vy.

Začalo to už na úvodních stranách – úvodních stranách! V příjemném očekávání si v klidu nalistuju začátek, pak otočím jednu jedinou(!) stránku a přijde bomba. No, považte sami…

Pud sebezáchovy ho přiměl křičet: neuvědomil si, že už mu z hrdla nevycházejí slova, jedině bolest. Opřel se o levý loket. Pravačku sice už dokázal trochu pokrčit, jenže žádnou váhu by neudržela. Šíje i páteř se mu rozechvěly hrůzou. Cítil, jak se mu kůže kolem hrubých stehů napíná. Zadíval se na nohu, pevně omotanou do krvavých cárů košile. Nedokázal napnout stehenní svaly, nedokázal s tou končetinou vůbec pohnout. Posbíral v sobě veškeré zbytky sil a ztěžka se překulil na břicho. Ucítil, jak stehy praskají. Na zádech ho vlhce zahřála čerstvá krev. Bolest se v přílivu zuřivosti naštěstí téměř rozplynula.
A pak se Hugh Glass začal plazit.


Autor začal ve velkém stylu, ale na kvalitě to neubralo ani následujícímu textu. Pro milovníky nerozvleklých úvodů jako stvořené. Předtím, než skončil v takto zbídačeném stavu, putoval Hugh Glass s družinou traperů v čele s neuvěřitelně smolařským kapitánem Henrym. Tato skupina souputníků se ovšem krásou nespoutané přírody amerického Západu na počátku devatenáctého století příliš dlouho nekochá. Jejich životy ohrožují zdejší indiánské kmeny, nepříznivé okolní podmínky a nakonec i příroda sama. Tak se jednoho dne také stane, že jejich suverénně nejzkušenějšího člena napadne medvěd.

Nikdo nevěří tomu, že by to mohl přežít. Nakonec se družina rozdělí a dva lidé – prohnaný Fitzgerald a Jim, nejmladší člen družiny – se o nebožáka mají postarat a případně ho pohřbít, až naposledy vydechne. To nedopadne tak úplně podle plánu. Zmrzačený Hugh se na lesní mýtině brzy ocitne zcela sám a bez veškeré výbavy. Nicméně se rozhodne pomstít. A tak se s jedinou břitvou, několika provázky a svým zpustošeným tělem vydává na velmi dlouhou cestu pustinou.

Už sama obálka oznamuje, že před sebou máme román nezdolné vůle. Klidně se pod to podepíšu. Téměř celá první polovina knihy popisuje, jak se hlavní postava plazí nebo pokulhává nespoutanou přírodou, kde ji může zabít naprosto cokoliv. Několikrát zcela nepochopitelně zázrakem vyvázne z nejrůznějších nebezpečí – ať už jde o ta lidská, nebo ta zvířecí. Nudit se tedy rozhodně nebudete. Dějový spád navíc o poznání zefektivňuje způsob, jakým jsou rozdělené kapitoly. V každé z nich totiž převracíme další list v kalendáři, týden za týdnem, měsíc po měsíci, je to jakýsi chronologický rámec. Popisy jsou tak realistické, že sami ucítíte, jak se vám napíná podrápaná kůže na zádech, nebo jak vám mrznou ruce i nohy. Mrazivé, dechberoucí, umocněné vědomím, že jde z větší části o dílo podle skutečné události.

Sníh se přízraku nalepil na tělo a obalil ho námrazou. V zacuchaných vousech mu visely kusy ledu, další trčely jako dýky z vlněné čapky. Jako by ho stvořila sama zima – nebýt rudých jizev, které mu křižovaly obličej, nebýt těch pronikavých očí bodajících jako rozžhavená ocel.

Viděli jste film? Nenechte se odradit od knižního zpracování! Ačkoliv filmová adaptace nepochybně nepostrádá své kvality, v mnoha oblastech se značně liší. Možná v knize občas ztratíte pojem o tom, kde se vlastně nacházíte a které z těch indiánských kmenů jsou hodné a které zlé, ale to se tak v divočině občas stane. Nakonec, tím nejdůležitějším a nejsilnějším motivem je neskutečné lidské odhodlání a vůle k životu. Opravdu moc mě těší, že jsem měla tu čest si něco takového přečíst, protože věrnější zpracování tohoto náročného tématu bych hledala asi špatně.

Zdroj: stripkypribehu.blogspot.cz

Komentáře (0)

kniha Zmrtvýchvstání recenze