Rokle lidské duše

recenze

V dnešní době, kdy je trh s knihami zahlcen nejen kvalitou, ale také balastem není divu, že tituly spisovatelů, kteří se nedostali na výsluní, zůstávají ve stínu a sedá na ně prach. Příkladem je i kniha Vila v Rokli. Nenápadná, útlá, ale nabitá myšlenkami, které jsou aktuální i dvaadvacet let po jejím vydání a platnými zůstanou.
Autor tohoto povídkového souboru, Zdeněk Hanka, nás prostřednictvím tří příběhů zavede do odlehlých krajin naší duše, které mohou být občas stejně zarostlé a nepřehledné jako zahrada vily v Rokli. Jsou to krajiny jménem Strach, Ego a Síla myšlení.
Ve srovnání s autorovou prvotinou Lék pod kůží, jejíž příběhy se vztahují přímo k lékařskému prostředí, je v tomto souboru povídek s novelistickými rysy role lékaře vůči samotnému příběhu jen okrajová. Přesto Zdeněk Hanka znalost v oboru nezapře.
S manželi Machovými v úvodní stejnojmenné povídce se ocitneme na místech, která jsou opředena nejedním tajemstvím. Přestěhují se do vily v části města, zvaného Rokle. Spolu s Lídou prožíváme radost z nového vytouženého bydlení, ale zároveň strach ze samoty a nepřívětivě vyhlížejícího okolí. S Petrem se naopak čtenář snaží o rozumové zdůvodnění všech situací vyvolávajících strach, který žene člověka až k extrémnímu řešení vzniklé situace. Na příběhu vyplývá skutečnost, kdy si člověk sám ve své mysli vytvoří bariéru strachu, jež roste neskutečně rychlým tempem a brzdí jej v dalším racionálním uvažování.
Ve druhé povídce Bylo, nebylo... tvoří čtenáři společnost doktor Vilém Bach, vědecký pracovník, jenž se nechá zlákat na scestí ovládané lží. Začne to nevinně. Aby stihl konferenci, na níž má vystoupit, domyslí si výsledky svých výzkumů. Objeví tak v sobě "umění" mluvit bez přípravy o věcech, které nejsou skutečné. To mu otupí, ba přímo ohlodá svědomí a žene jej s vidinou slávy stále dál a dál. Vilém se zaplétá do svých vlastních lží, až se dostane do bodu, z něhož není východiska. Teprve, když je postaven před otázku života a smrti, dokáže svou pýchu zlomit.
Je až neskutečné, co všechno se může zrodit v hlavě člověka. Dokladem toho je třetí povídka, Sicilská obrana. Šachisté jistě vědí, co je podstatou této strategie. I v povídce začala svou hru paní Šaldová slibně. Ovlivněna knihou Domácí lékař dělala ze svého manžela hypochondra, který téměř uvěřil tomu, že je na smrt nemocný. Nechal se dobrovolně hospitalizovat, nepřijímal stanovisko lékařů a sám sobě stanovil diagnózu. Lidský faktor je však zrádný. Paní Šaldová ve snaze udržet svého manžela ve stavu nemohoucích se snížila k nedůstojnému kroku. A tak umožnila svému muži tah na "šachovém" poli, jenž mu umožnil dostat se do pozice obrany a jistého vítězství.
Žádná ze tří povídek není jen samoúčelným příběhem, ale zasahuje nitro člověka. Autor bez zbytečného moralizování poukazuje na temnější stránky lidského já a naznačuje východisko. Zdeněk Hanka, který dle mého názoru neprávem stojí ve stínu, je také tvůrcem několika románů. S naprostou noblesou a bravurou však ovládá právě literární žánr povídky a novely.

Komentáře (0)