Rodinná sága okořeněná krimi

recenze

Muž bez psa (2015) / Nagadir (447 views)
Rodinná sága okořeněná krimi
Když se na oslavu dvojích narozenin schází celá rodina Hermanssonových je to velká událost, i přes to, že mezi jednotlivými členy nevládou zrovna harmonické vztahy. Vše se ale změní když se noc před oslavou vydává Robert na menší procházku ze které se už nikdy nevrátí a jako by to nebylo málo, následující noci zmizí i syn oslavenkyně. Mají tyto dvě zmizení něco společného a nebo se jedná jen o souhrnu náhod? Vyřešit tento případ dostává za úkol inspektor Barbarotti, který se nehodlá jen tak jednoduše vzdát.

Autorův styl jsem si opravdu oblíbila, už jenom proto, že vás na úvod donutí k jednotlivým postavám přilnout aby jim pak příběhem mohl začít dělat peklo. Také se ale moc nezdržuje zbytečnostmi, takže vám knížka ubíhá opravdu rychle a čím víc čtete, tím víc chcete i vědět. Hodně to oživuje i černý až morbidní humor, při kterém jsem občas autora podezírala že tuhle knihu dělal spíš jako parodii na detektivky než že to bral vážně. Ale hlavně se mi strašně moc líbilo používání angličtiny a anglických slovíček v textu, přišlo mi to neuvěřitelně spontánní a osobité. Přece jenom některé věci se prostě lépe vyjádří v jiném jazyce a přiznávám, že i já mám tendence k tomu často sklouzávat, prostě mi tímhle strašně sedl a doslova tím brnkal na mou notu.

To co ale na této knize asi hned zaujme je fakt, že spíš než detektivka zprvu působí dojemem komplexního rodinného dramatu, a to je také veliké plus, protože postavy jsou velmi detailně prokresleny. Působí jako úplně obyčejní lidé s více či méně všedními problémy. Černá ovce rodiny, ambiciózní matka, nevýrazná myška, syn který závidí svému bratrovi. Takové množství charakteristik tvoří opravdu pestrou škálu pro následné zapracování, které se opravdu povedlo. Krom toho tu existuje velmi zajímavá propojenost, protože máme možnost vidět danou postavu z pohledu jiných rodinných příslušníků, což nejen dokresluje jejich charaktery ale zjistíme co si o sobě jednotlivé postavy myslí navzájem. V závislosti na tom se moje prvotní dojmy na dané postavy hodně proměňovaly, ale vzhledem k tomu jak moc lidští jsou není těžké se s nimi ztotožnit, soucítit s nimi či jejich jednání v určité míře i chápat. Rodina Hermanssonových se vám prostě a jednoduše vryje velmi hluboko pod kůži a vy o nich budete chtít vědět víc a víc. Pohltí vás tak moc, že vám pravděpodobně vůbec nebude vadit, že budete muset čekat hodně dlouho než nastane detektivní část příběhu. Já osobně jsem během čtení skoro zapomněla že by se mělo jednat o krimi a doslova si užívala ten složitý rodinný příběh se všemi jeho detaily a divnůstkami. A že jich bylo, tahle rodina by se v žádném případě nedala považovat za normální, což vlastně přispívá k její poutavosti. Je tak komplexní, nesourodá a plná problémů že by stačila hned na několik podrobných psychologických studií.

Mluvit o jednotlivých postavách rozhodně není jednoduché už jenom proto, že jsou tak složité že není lehké je popsat jen několika slovy. Některé mi byly velmi sympatické jiné méně, většina z nich však vyloženě nepůsobí zle, prostě jen mají své slabší a lepší chvilky. O což podle mě jde, nemusíte danou postavu přímo zbožňovat, ale když chápate proč je taková jaká je, hned to na ní vrhá jiné světlo. Osobně jsem ale skrz celý příběh měla dva hermanssonovic favority, samotného zmizevšího Roberta, který zažíval jednu nepřízeň osudu za druhou a pak Kristina, které také zrovna život na růžích neustlal. Samozřejmě sám za sebe je tu pak Gunnar Barbarotti, neuvěřitelně osobitá postavička, která promlouvá s Bohem a která se rozhodla jedním dlouhodobějším experimentem zpochybnit či potvrdit jeho existenci a také byl značným zdrojem mého podezřením o parodování žánru. Ale příběhu samotnému ani knize to v žádném případě neuškodilo, právě naopak jí to přídalo na originálnosti.

Děj, ten je ve svém základu hodně jednoduchý. Zjistit co se stalo s oběma členy rodiny, přece jenom je to detektivka, ale podáním se to už hodně liší. Kniha je totiž založena spíš na psychologii postav než na příběh, takže samotné vyšetřování se tak trochu vleče. Přesněji řečeno to trvá hruba rok než se případ vyřeší a mezi tím mají postavy spoustu času nad přejímáním o existenci života, utřiďováním životních preferencí a tak podobně. Osobně by mi totiž vůbec ale vůbec nevadilo kdyby se ta krimi složka úplně vypustila, protože tahle kniha má opravdu našlápnuto spíš k románu o jedné složité rodině než k detektivce a samotné osudy postav mě opravdu hodně pohltily, takže bych si o nich ráda četla dál. Vlastně mi tam to vyšetřování občas trochu vadilo a i když mě zajímalo kdo byl za těmi zmizeními, raději bych se dozvěděla víc o jednotlivých postavách. Samotné řešení tohoto delikátního případu mi totiž někdy přišlo nereálné a některé věci se mi zdály vyloženě vycucané z prstu, takže asi proto. Nicméně i přes to má příběh skvělé gradování a přísahám, že jsem ke konci skoro nedýchala napětím, bohužel pro některé si to autor pokazil závěrem, který byl tzv. do ztracena. Jak dopadla celá rodinka Hermanssonových si čtenáři musí víceméně domyslet sami.

Celkově se jedná spíš o zdařilý psychologický román než povedenou detektivku, takže pokud vám nevadí přilnout k různorodým postavám a prožívat jejich osudy, je to rozhodně kniha pro vás. Pokud se těšíte na nějaké rozsáhlé a detailní vyšetřování ve stylu seriálových detektivek můžete být zklamáni.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Moba

Hodnocení: 9/10

Komentáře (0)

kniha Muž bez psa recenze