Říše divů, jak ji ještě neznáte!

recenze

Šepotání (2015) / Snow Fairy
Šepotání

Co myslíte, že je horší, být tou Alenkou, kterou kdysi proslavil Lewis Carroll, nebo být její příbuzná? Tento příběh je o obojím. A v žádném případě není tak kouzelný, jako ho známe z děstských knížek. Říše divů je odjakživa místo, jenž láká svou krásou, barvami, hudbou i dobrodružstvím. Ale spolu a Alyssou zjistíme, že Říše divů je možná všechno, jenom ne krásná a bezpečná.
Alyssa kvůli své schopnsoti slyšet různé hlasy, šepotání, už tak trochu šílí. Dát ale lidem najevo, že ví něco víc nemůže. Hodili by ji do blázince stejně jako její maminku. Kterou má teď Alyssa možná poslední možnost zachránit.
Nedorozuměním ale dostane do ohrožení života nejen sebe, ale i svého nejlepšího kamaráda (a možná i něco víc?) Zacha. Náhle se ukazuje, že Říše divů není jenom výtvor lidské fantazie, ale něco mnohem skutečnějšího. A že Alyssa má s touto Říší mnohem silnější spojení než každá jiná osoba pouhým přečtením knihy Lewise Carrolla.

A co víc, v Říši divů se dějí velmi prapodivné věci. Až takové, které by vás mohly, když nebudete dávat dost pozor, zabít.

Zní to morbidně. Ono to morbidní je. Navíc Alyssa je velmi zvláštní hrdinka. Celkově Šepotání je velmi zvláštní kniha. Moderně pojaté převyprávění jedné z nejslavnějších pohádek. Alenka v Říši divů je dnes už legenda. Každý ví, o co se jedná a nejeden člověk na světě zatoužil Říši divů navštívit. A. G. Howard se tohoto tématu pevně chopila. Po přečtení Šepotání už možná nad myšlenkou návštěvy Říše divů tak optimističtí nebudete. Čekají vás totiž věci, ze kterých mrazí (a také se stahuje žaludek).

Moc ráda bych řekla, že začátek Šepotání je poměrně normální. Ale není. I přesto, že entomologii jako vědu uznávám, nikdy bych nebyla schopná se jí věnovat. Z čehož vyplívá, že jakékoli moje setkání s hmyzem (obzvlášť s pavouky) končí většinou bušícím srdce a smetákem v rukou. Já a hmyz spolu moc vřelý vztah nemáme. Alyssa ale vřelý vztah k hmyzu má. Až umělecký, řekla bych. Je to zajímavá vlastnost, autorka vsadila opravdu na nevšední vykreslení postav a vlastně celé atmosféry, celé Říše divů. Svým způsobem je všechno nevšední. Ještě nevšednější než původní příběh o Alence.
Autorka si příběh také hezkým způsobem promyslela. Svým stylem ukazuje různá zákoutí, která vám ale nikdy nedají jasnou představu o tom, jak to všechno asi skončí. Howardová mlží a Šepotání mění v jednu velkou směs různých tajemství. Líbí se mi, že přesně taková kniha je. Je to kniha poměrně dlouhá, ale každá strana obsahuje spoustu tajemství, které postupně dostávají tvar a které vás nenechají knihu nikdy úplně odložit.

Alenka v Říši divů je jedna z mých oblíbených pohádek, nikdy jsem nepřestala milovat tu disneyovskou kreslenou verzi. Jakmile jsem prošla některá zákoutí Říše divů z pera A. G. Howard a její hlavní hrdinky Alyssy, všechny moje hezké představy o šíleném Kloboučníkovi v podání Johnyho Deppa vzal čert. Není to špatně, poznala jsem Kloboučníka zase z úplně jiného úhlu, který mě upřímně trochu děsí, ale zdá se mi originální. Abych se vám přznala, veškerý mráz, který mi po zádech při čtení běhal, dokonale dokázal zahnat Morfeus. Ano, Morfeus, myslím, že tímto výrokem jsem nikoho nepřekvapila. Nicméně je pravda, že on je takovou třešničkou na dortu celé knihy. Například Alyssa mi nijak zvlášť neučarovala, nicméně mě ani příliš neštvala. Sice nevím proč, ale Zachovi jsem měla jednu chvíli dát pěstí. Pravý důvod už vám pravděpodobně neřeknu. Možná jsem byla tak trochu pod vlivem té šílené Říše divů. Možná jsem si všechny své pocity vybájila. Nebo to udělala Morfeus.
Nicméně Šepotání je výborná kniha. Jestli máte rádi klasické pohádky a také fantasy, ze kterých tak trochu mrazí, Šepotání je pro vás skvělou kombinací obojího. Jestli vám nevadí trochu brouků, krve a masa, jděte do toho!

Komentáře (0)