Republika aneb 73 let naší historie

recenze

Republika (2020) / Matematicka
Republika aneb 73 let naší historie
Drobná knížečka Jiřího Padevěta s názvem Republika, která vyšla v nakladatelství Host v roce 2020, má podtitul „Momenty, na kterých nezáleží. Dokud jim nezvratnost nedá význam.“, který ji dokonale vystihuje. Kniha obsahuje 73 takových momentů z dějin Československa v letech 1918–1990. Každý z nich se vztahuje k jednomu roku a skládá se z „minipovídky“, která se vejde na jednu stranu knihy, fotografie a krátkého faktografického komentáře. Je jen na vás, čemu budete věnovat pozornost jako prvnímu.

Nejčastěji jsou v povídkách vzpomínány různé osobnosti československého dvacátého století v různých zlomových či významných okamžicích svého života. A to jak představitelé vládní moci či vlivných politických stran (Klement Gottwald, Antonín Novotný, Radola Gajda) a oficiální kultury a veřejného života (Miroslav Florian), tak i lidé, kteří se dobrovolně nebo nedobrovolně ocitají buď v opozici, nebo na periferii (Zbyněk Fišer a Jana Krejcarová, Marina Cvetajevová, Kamil Lhoták, Václav Renč). Kromě toho tu také Jiří Padevět vzpomíná na různé významné události (např. Rok pionýrské pomoci republice, akce Neptun).

Kniha není vyčerpávajícím svědectvím o vybraných 73 letech československé historie, ale má „nasvítit“ některé zajímavé události. To se myslím všem, kdo na knize spolupracovali, podařilo. Nejpovedenější mi přišly „minipovídky“ pana Padevěta, ale neméně důležité byly i fotografie, krátké faktografické komentáře i celá úprava knihy, která je opravdu velice nadstandardní a nakladatelství Host se velice podařila. O výbornou grafickou kvalitu knihy se zasloužil Martin T. Pecina.

Pro mě jako pro člověka, který většinu v knize vybraných roků přímo neprožíval, byly některé události zcela nové, o některých jsem se dozvěděla teprve nedávno (např. o akci Neptun jsem se poprvé dozvěděla loni v rámci dovolené na Šumavě). Kniha výborně „naťukává“ různé události i osobnosti, o kterých bychom měli něco vědět a dál o nich přemýšlet. A nechává na nás, pokud se o některé z událostí budeme chtít zjistit více, příp. hledat souvislosti mezi jednotlivými událostmi a osobnostmi.

Zaujalo mě například, jak pan Padevět popisuje vojenské cvičení armád Varšavské smlouvy Štít 84 ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště:
Prolezl poklopem obrněného transportéru a seskočil do trávy. Za zelenou obludou, kterou právě opustil, se svahem táhla jizva, jak se pásy zakusovaly do krajiny, trhaly jí kůži a zřejmě i lámaly malé kůstky, co jsou těsně pod povrchem. Nad horizontem přeletěly tři vrtulníky, které pro změnu řezaly tenké jizvy do nebe. Vyndal z kapsy pomuchlanou krabičku startek a jednu si zapálil. Jestli to dobře spočítal, teď by měli mít tak dvacet minut klid, než sem dojedou další transportéry a tanky. Ostatní už vylezli taky, polehali si do zářijové trávy a pevně doufali, že se tady aspoň pár minut neobjeví žádný lampasák, nebo dokonce rozhodčí. Slunci ještě nikdo žádnou jizvu neudělal, a tak celkem milostivě hřálo. Přiložil si k očím dalekohled a zkontroloval krajinu. Byla zjizvená jako starý šermíř, ale zřejmě byla se svým opuštěným osudem smířená. Asi pro ni nebylo lehké snášet pásy tanků a výbuchy granátů, ale jen těžko se mohla bránit. Mohla jenom čekat dalších sto let, jestli to náhodou nepřejde a jestli se pak pomalu nezačne hojit. Podle písmene, které do krajiny krasopisně napsaly staré cesty, byl na správném místě. Poodešel od odpočívající zelené obludy i od kluků, kteří prožívali krátký luxus svobodné chvíle, i když oblečené do maskáčů a utažené opaskem, a vyndal z kapsy starou mapu. Došel s ní ke stromu a sedl si do jeho stínu. Kůra ho trochu škrábala do zad, ale snažil se spíš poslouchat, co vyprávějí větve, které se sem tam pohnuly, i když moc nefoukalo. Špatně rozuměl, ale měl pocit, že vyprávějí něco o starém městě, které zmizelo. Položil vedle staré mapy vojenskou speciálku a pozoroval pavučinu cest a uzlíky křižovatek, jako by to bylo nějaké pradávné písmo. Byl na správném místě, strom, o který se opíral, kdysi dávno vrhal stín před kostel, aby se farníci vycházející v neděli z kostela nemuseli rovnou ponořit do sluneční záplavy. Vstal, složil obě mapy a udělal pár kroků. Otočil se ke stromu a ještě kousek popošel. Tráva něco zašeptala, ale zase jí nebylo rozumět. Možná stál na místě oltáře. Na místě, kam jeho praděda šel k prvnímu svatému přijímání. Nanebevzetí Panny Marie. Zvedl oči k nebi a zjistil, že na nebi jsou jen vrtulníky, co po nich zůstávají jizvy.

Tuto knihu považuji za skutečný „klenot“ současné knižní produkce. Na malém rozsahu se jí podařilo vyjádřit mnoho o československé historii 20. století a to navíc v kvalitě, která je na našem knižním trhu neobvyklá. Ke čtení ji mohu doporučit snad úplně všem. Může vám ukrátit čekání ve frontě v supermarketu, ale také můžete nad přečteným hlouběji přemýšlet, dohledávat si další informace a souvislosti. To už je jen na vás. Pro mě to bylo první setkání s tvorbou pana Padevěta, a snad ne poslední.

Komentáře (0)

kniha Republika recenze