Recenze ke knize S tebou už nikdy - Alexandra Potter

recenze

S tebou už nikdy (2013) 5 z 5

/ RenčaJ

Lucy se potká s Nathanielem a jejich vztah trvá deset let. Setkávají se, touží po sobě, ale zároveň nastávají okamžiky, které je od sebe odloučí, krátké vzplanutí rozkoše vyprší neznámo kam. Luci prožívá jen povrchní lásku, která se nedá měřit časem, nemá logiku, má kouzlo a je křehká. Oba vědí, že to není opravdová láska. Krásný vztah se mění v nenávist, noční můru a je zapotřebí ho ukončit, aby mohl vzniknout vztah nový. V galerii najde Lucy kluka obyčejných hodnot se smyslem pro malířské umění a s pochopením pro tvůrčí svět. Lucy přehodnocuje náklonnost k Natovi, k Adamovi cítí hlubší pouto. Společně s kamarádkou se rozhodne svůj život změnit a vrátit se na místo činu. Odprostí se od kouzel síly okamžiku, od silného pouta, které ovládlo její emoce. Pozná zde sílu lásky, nového partnera.

Kniha je výsledkem talentu autorky, svazkem pocitů a slovních spojení postavených do vět procítěných lehkostí a upřímností, obratností, jednoduchostí a srozumitelností. Potěší člověka v době, kdy potřebuje dostat impuls v odhodlání učinit s sebou změnu. V knize najdeme odpovědi na otázky nezodpovězené ve svém životě. K příběhu se každý vrátí a přečte si ho i vícekrát. Prožije s knihou nezapomenutelné chvíle. Jen prvních sedmdesát stran je rozepsáno obšírně, a tudíž příběh ztrácí spád.

Autorka používá krásné obraty v knize, jako např. Jedna slza promlouvá mnoha slovy. Tam, kde je láska, je i naděje. Voda mě pohlcuje společně s panikou. Dejte jí polibek života. Obloha v barvě granátového jablka je protkána růžovou, červenou a oranžovou - popsán západ slunce.

Sílu lásky může darovat jen ten, kdo nosí srdce v dlani. Bohužel nemá každý tu schopnost ji opětovat. Je to velký dar, s kterým se člověk narodí, je v nás v každém věku. Kdo zklamání z lásky do umění vloží a potká člověka s bohatým duševním světem, který ho umí pochopit, neskutečně ho posílí, znovuzrodí a naplní sílou lásky. Tak jsem to vycítila i já z příběhu A. Potterové. Vzniká tak úžasné pouto bez přetvářky, postavené na upřímném vztahu, na obyčejném chápání a tolerantnosti. Budeme-li naplno žít s člověkem podobných kvalit, i ten všední den se promění v křišťálový ráj z Adamovy říše. Dejme všem lidem na této planetě sílu učinit nová rozhodnutí ve vztahu, který nefunguje a rozhodnout se jít směrem jistoty, bezpečí a pochopení. Síla lásky nám pomůže překonat bolest, mýlku i " přeslap". Je kořením našeho konání, vnímání a žití, o kterou musíme neustále pečovat. Most vzdechů je kolébkou milenců a jejich dychtivých těl. Je to místo stvořené pro lásku i zároveň místo k zamyšlení se nad sebou, zda nejsme loutkou, rukojmou na cestě neschůdné, strmé a trnité.
Ano, věřím v osud. Člověk musí v životě hodně ztratit, aby poznal v pravý moment toho pravého. Vše se musí zbortit, aby mohl vzniknout "nový svět."
Nenechme si cestu určovat a žijme život naplno! Staňme se partnerovi pilířem, hvězdou na obloze, vánkem všedního dne. Nezapomeňme, že štěstí je hra a ta se jmenuje "DÁVEJ A BER". I o tom si promluvme právě v Benátkách.

Přeji spisovatelce pevné zdraví, tvůrčí energii a posílám jí velké poděkování.
Renata Jehličková