Rc: Útěk z Tábora 14

recenze

Blaine Harden, reportér a spisovatel žijící ve státě Washington se shodou náhod chopil příběhu mladého Sina Tong-Hjoka, který se narodil v Táboře 14 v Severní Koreji. Ale hlavně uprchl z něj. Harden příběh v podstatě převypráví. Mapuje Sinův život od jeho raného dětství, po jeho útěk a začlenění do normálního života, až po současnost.

Jak jsem ke knize přišla?
Tak tuhle knihu jsem měla v knihkupectví vyhlídnutou už dlouho, ale čekala jsem na nějaké ty úspory.

A o čem vlastně je?
V 23 kapitolách Blaine pamatuje detailně Sinův život. Dozvídáme se, jak se reportér se Sinem vlastně setkal. O útrpném dětství, kde slovo láska neexistovalo. Nejsilnější vzpomínkou je to, jak matce vždy snědl oběd a ona ho následně bila motykou. O dospívání, kde musel shlédnout popravu své matky i bratra. Popravu, kterou vlastně sám způsobil. O všem útrapách v politickém vězení, ve kterém jste za „hříchy“ lidí, které jste v životě neviděli. A o následném útěku, který byl vlastně z velké části jedna velká náhoda člověka, který měl štěstí.

Nakonec se spolu se Sinem v roce 2005 dostáváme do Číny, kde to také nebylo vůbec jednoduché. Dostane se však odtud do Jižní Koree a do Spojených států. Již v Jižní Koreii Sin vydává knihu, která však nemá valného úspěchu.

V kapitole jsou místy oddělené odstavce, které pochází také od Blaina, ale jedná se o čistě faktické informace. V knize najdeme také mnoho poznámek, které odkazují na různé světové zdroje. Tyto pasáže, jsou pro čtenáře jistě méně zajímavé, ale k vysvětlení celého příběhu neméně důležité.

Celý příběh je doplněný mapou Tábora 14, mapou útěku, fotkami i ilustracemi (které by tam opravdu nemuseli být) a deseti pravidly Tábora 14.


Kniha mě naprosto zasáhla svou brutalitou. A tím nemyslím, jen detailní popis Sinova mučení. Mučení, které se na něm evidentně podepsalo. Ale i dozorce, i poměry v Táboře. I když zlé jazyky tvrdí, že Blaine mohl z knihy vytřískat víc, já si to nemyslím. Nevím, jestli k Sinovi můžu mít vlastně vztah, protože on není typickou postavou z knihy. Chvílemi jsem ho litovala, nenáviděla, nechápala, ale i milovala.
Byla jsem šokována poměry v KLDR a následně však i přístupem úřadů k Sinovi. Když jsem se blížila ke konci knihy, nějak jsem nedokázala pochopit Sinovo chování v „reálném“ světě, ale zároveň přístup vlád a různých organizací k člověku, který toho musel tolik přežít.

Kniha mě nedojala, ale určitě jsem po jejím dočtení nějak nebyla schopna vrátit se ke svým hororům. Nechá ve vás totiž dojem, že ve světě je opravdu něco špatně a že je to tak reálné a hmatatelné. Určitě doporučuji přečíst, protože o tomto bychom měli být informování. I když to určitě není nic pro slabé povahy.




Protože trpěl podvýživou, má menší a drobnější postavu. Paže má zkřivené namáhavou prací a záda zjizvená popáleninami z doby, kdy ho mučili ohněm. Kůže nad stydkou kostí nese jizvu po vpichu háku, jímž ho dozorce přidržoval na plameny.

Komentáře (0)