Rachel určitě není jediná, kdo pozoruje cizí lidi z vlaku, ALE..

recenze

Vydáno: 2016, Ikar
Počet stran: 328
Překlad: Věra Klásková

Kniha Dívka ve vlaku je debutovým kouskem P. Hawkins, který si hned po svém uvedení na pulty získal mimořádnou přízeň čtenářů po celém světě.
Mně osobně se kniha dostala do rukou v podobě vánočního balíčku (o to větší radost mi udělala, taky vám udělá větší radost darovaná než "samokoupená" kniha?). Každopádně mi trvalo nějakou dobu, než jsem knihu otevřela. Nechala jsem nejdřív odeznít mediální povyk kolem ní, a poté jsem se na ni s chutí (a bez jakýchkoli předsudků) vrhla....

Kniha je psána pohledem tří žen - hlavních aktérek. Rachel, Anny a Megan. Všechny 3 jsou odlišné a přece je jedno pojí..
Tou úplně nejústřednější postavou je Rachel, mladá žena, jež si už prošla svým a s některými ranami na duši se stále nesmířila. Nebylo ji osudem dopřáno mít tak vytoužené dítě, navíc se nesmířila s rozvodem a propadla lásce k alkoholu, což jí přineslo v životě další útrapy. Z bytu v podnájmu u své kamarádky vyjíždí každé ráno vlakem do Londýna za údajnou prací a večer se tou samou cestou vrací zpět. Při cestách pozoruje domky u trati. Na jeden domek, obývaný mladým párem se Rachel zaměří, objektům svého pozorování dokonce přiřadí jména Jess a Jason. Pozoruje je den co den. Jak vysedávají na terase. Jak pijí společně kávu a imaginuje si v hlavě jejich dokonalý život.. Jenže jednoho dne se "Jess" tedy Megan začne považovat za nezvěstnou a věci dostávají úplně jiný spád.
Rachel se snaží se v případu hlouběji angažovat, ví více než ostatní, ale dosti ji to komplikuje její status alkoholičky...
Samotná postava Rachel mě osobně neiritovala ani mi nijak zvlášť nevadila, prostě byla taková.
Co se týče Megan, její postava byla pro mě tou nejzajímavější a možná by si zasluhovala o trochu více prostoru.
A Anna? Do posledních cca 30 stránek knihy jsem ji opravdu v lásce neměla, mé sympatie k této postavě byly na nule, jsem ráda, že i k ní jsem si díky autorce nakonec malou cestičku našla.

"Večer
Vlak stojí u návěstidla. Loknu si z plvky chlazeného ginu s tonikem a zvednu oči ke Scottovu domu, k Meganině terase.
Vedla jsem si zatím fakt dobře, ale teď to potřebuju. Hlt tekuté kuráže. Jsem na cestě ke Scottovi a budu nucena podstoupit všechna rizika, která pro mě představuje Blenheimská ulice: Tom, Anna, policie, tisk. Podchod, ke kterému se vážou nejasné vzpomínky a krev..."

Pokud si knížku berete do ruky s abnormálním očekáváním totálního zázraku světové literatury. Pokud očekáváte průlomový thriller, který vám změní život.. tak tehdy asi budete zklamaní.. Ano, z části za to může pro mě přehnaná medializace a propagace této knížky.
Ale pokud jste realista, který stojí nohama jakž takž na zemi, pak budete nejspíš s tímto thrillerem spokojení, tedy aspoň já byla 100%. Pokud se vám líbí psychologické vykreslení postav, budete jásat.
Mně osobně občas dělala problém orientace na časové přímce (často při nějakém throwbecku), to je asi jediný nedostatek. Do knihy jsem se začetla poměrně rychle. První třetinu knihy jsem hltala, stránku za stránkou, pak ovšem děj přestává eskalovat a vy si říkáte: "Kam to chce teď autorka posunout, však už je to nuda, furt jste ve vlaku, jezdíte sem a tam... jestli to bude takhle dál..." Jenže právě v této době mých úvah na nedočtení nebo odložení knížky se dějová křivka vychýlí snad o 100% a čtenář je nucen pokračovat dál, ať už kolem něj probíhá třeba válka světů.. poslední třetina knížky je doslova exploze, já ji přečetla snad jedním dechem.
Navíc závěr jsem opravdu nečekala, zvraty v průběhu děje mi neumožnily se tak zorientovat, že bych konec hned odhadla, možná jsem si s myšlenkou na tohoto "podezřelého" pohrávala, ale né moc dlouho, skoro hned jsem ji zase uvrhla do zapomnění.
Závěrem chci říct, že mě kniha opravdu bavila, určitě to není number one, ale povedený thriller to bezesporu je.
Pokud bych se měla pouštět do nějaké komparatistiky se Zmizelou od G. Flynn... Určitě se najde spousta shodných prvků, ať už je to koncepce s více vypravěči, či užívání retrospektivy, nebo právě prvek záhadného zmizení manželky, či zvláštní psychologické rozpoložení manžela.. prvků je tam více, ale oba z titulů nesou trochu jiný obraz a o nové Zmizelé bych vůbec nemluvila.
4 z 5 hvězdiček dávám především proto, že kniha byla opravdu čtivá, napínavá, s překvapivým koncem a postavy byly reálné i prostředí bylo živě vykreslené. S čistým svědomím ji mohu všem, kdo mají tento žánr v lásce, doporučit k přečtení.

Komentáře (0)