Putování prince Hildigise v dobách stěhování národů

recenze

Země barbarů (2016) 4 z 5 / a.k
Země barbarů

Vydejte se na výpravu z moravských lužních lesů a hájů u Mrtvé řeky - Moravy, kde vládne doba démonů a starých bohů, do italské Romy, kde již uctívají svého nového boha Krista. Je to pouť Sklavenů v čele s princem Hildigisem s cílem získat nová území a pomstít ztracenou čest.

Příběh začíná smrtí mocného vládce Dlouhobradých, krále Langobardů, Tatua. Při rituálu pohřební noci se utkají jeho synové mlaší Hildigis a starší Risiulf v posvátném souboji, při kterém je starší, následník železné koruny, smrtelně zraněn. Hildigis nechápe, jak je možné, že jeho starší bratr Risiulf po neškodném škrábnutí umírá. Fialová skvrna na obličeji však dává tušit, že zbraň mladého prince Hildigise byla otrávena. Stejné příznaky úmrtí koneckonců vykazuje i tělo jeho otce.
Hildigis je obviněn z dvojnásobné vraždy. Rada starších podporována jeho strýcem Wachem, odsuzuje prince k trestu smrti. Je jim jasné, že princ chtěl odstranit bratra i otce, aby dosáhl následnictví.
Železná koruna pak bude vložena na hlavu nejbližšího příbuzného z dynastie, králova bratra Wacha, který pojme za ženu manželku vdovu po královi, královnu Radegundu.
Hildigis čeká na smrt a přemýšlí o spiknutí, které na něho bylo nalíčeno. Jako jediného možného viníka shledává svého strýce Wacha. Domněnka se potvrzuje, když mu na útěk pomáhá jeho matka, která také není úplně bez viny?
Tak se mladičký sedmnáctiletý Hildigis vydává na cestu napříč Evropou s jediným cílem. Pomstít smrt svého otce a získat zpět nárok na železnou korunu. Na své cestě využije pomoci kmenů Sklavenů, musí čelit mnoha výzvám, umět se správně rozhodnout, umět číst mezi řádky v mocenských rošádách, umět správně vyhodnotit všechny možnosti tak, aby dosáhl svého cíle. I za cenu, kdy se z jeho nepřátel stávají spojenci, kdy musí ustoupit od svých záměrů a dosáhnout jich jinou cestou.

V příběhu se objevuje celá řada postav. Měla jsem strach, že se budu ztrácet v rozlišování jednotlivých kmenů, národů i postav, ale k tomu nedošlo. Dávkování informací bylo postupné a dokázala jsem si udržet přehled. U některých postav bych možná i uvítala, kdyby jim byl v příběhu věnován větší prostor. Jako třeba u Sticha, který byl z řady otroků a provázel Hildigise při jeho cestách jako tlumočník. Ten mi byl sympatický hned od začátku.

Oceňuji, že se autor vyhnul zdlouhavému popisu bojů a strategií bitev.
Příběh je nabitý dějem, při kterém jsem se nenudila. To vše podtrhuje barvitý popis prostředí – ať už popis malebné krajiny na Moravě nebo popis trosek či honosných sídel v jižních zemích a Romě.

Knížku můžu vřele doporučit všem příznivcům historických románů, prožijte si putování s princem Hildigisem na vlastní kůži!

Hodnocení: 85%

Komentáře (0)

Přidat komentář