Působivé hledání sebe sama a překračování vlastního stínu.

recenze

Echo si na den, kdy se jí změnil celý život a kdy se samozřejmost proměnila v popel, nevzpomíná. Vzpomíná si na všechno, jenom ne na ten den. Možná to má důvod, ale sama na něj určitě nepřijde. Její školní postavení, její přátelé, její kluk, to všechno zahalila mlha a i když se snaží sebevíc, nemůže předstírat, že by mohlo být všechno jako předtím. Normální. Všechno se jí hroutí pod rukama a nikdo, kromě jednoho člověka, toho nejposlednějšího myslitelného, to nemůže pochopit lépe...

Noah si prožívá své vlastní trauma, které se odehrálo před pár lety. Ztratil rodinu a i poslední lidi, na kterých postavil svůj život potom, mu vzali. Jeho mladší bráškové s Noahem nemohou žít, ale Noah nedokáže žít bez nich, protože jsou jediní, kdo mu zbyli. Ale jako školní lamač dívčích srdcí, nepřístupný playboy a hulič je nucem žít na okraji společnosti, daleko za hranicemi popularity. Pouze s minimálními možnostmi a maximem své bolesti.
Potom ale pozná svět, který jeho životu dá konečně zase trochu smysl a naprosto mu změní pohled na pojem nového života.


Normálnost je relativní pojem. A ztráta je někdy až příliš přítomná na to, aby na ni člověk nemyslel.
Ve světě se souzní spousta nejrůznějších, protichůdných pocitů, které spolu denně svádí boj o přežití. Ne o přežití jako v divočině. Ale o přežití ve vlastním těle, o překonání nejneutěšitelné bolesti a nemožnosti to nějak napravit.

Překroč svůj stín je nejen kniha pro mládež plná romantiky se špetkou prvku o zakázaném ovoci. Je to nejen kniha, která obohatí naši zvědavou stránku, kdy toužíme znát, jak všechno dopadne. Ona dokáže obohatit i naši psychickou stránku, dokáže se napojit na čtenářovu psychiku a upoutat pozornost té správné části mysli. Katie McGarry se zaměřila hodně za psychologii osob, které nemají život od přírody jako v bavlnce, ale musejí se snažit denně přežívat a bojovat za to, aby jim bylo líp nebo alespoň přijatelně.

Tohle u knih je z mého vlastního pohledu hodně velké plus a výhoda, protože kromě toho, co nám knihy většinou dávají, rozpoutávají knihy typu Překroč svůj stín i diskuzi ve vlastní čtenářově individualitě. Čtenář má potom výjimečnou možnost nejen se kvalitně pobavit nad humornými a odhelčujícími hláškami postav, ale také se zamyslet nad smyslem vlastního života a dalšími možnostmi.
Děj bych popsala, že je jako na horské dráze. Jednou jste společně s aktéry skoro na dně, ale postupně, plynule se dostáváte na vrchol, kde je všechno veselejší, uvolněnější a romantičtější.


Velmi se mi líbil prvek lásky mezi hlavními postavami. Je to přesně ten druh knižní lásky, která se normálně děje i v realitě. Je velmi intenzivní osudová a přesto v každém smyslu nejistá a kolísavá. Stejně jako celý děj knihy poněkud proměnlivá. Občas akční, záhadná a nepředvídatelná.

Z projevu Katie McGarry je znát, že kniha je zapeklitá a složitá, ale zároveň i předvídatelná. Avšak v tom smyslu, který vás neunudí k smrti.
Aby se čtenář necítil úplně jako na kolotoči, jde všechno hezky pomalejším tempem. Tudíž je zde i větší prostor pro představivost a uvědomění si a poskládání si dohromady všech aspektů, které kniha má. V neposlední řadě je tu ale jedna věc, která z celé knihy přímo srší a je to na ní velmi znát už od samého začátku. A to je originalita. Ať už co se týká jmen postav, tak i celkovým nápadem a kreativností. Jako bonus jsou tu pro nás hodně atraktivní, sympatické postavy. A jako bonus v bonusu i velice alarmujícím způsobem přitažlivý, uhrančivý hlavní mužský hrdina.

Komentáře (0)