Půlnoční kroniky: Ve skrytu stínů

recenze

Ve skrytu stínů (2021) / ZapisnikTerky
Půlnoční kroniky: Ve skrytu stínů
Od jakého autora sníte o knize z jiného žánru?

Velmi očekávaná urban fantasy série od autorek romantiky přišla na pulty knihkupectví. Chcete ji číst?

Pro pořádek si pojďme říct, že jsem ani jednu z romantických knih od autorek ještě nečetla. Jednu mám dokonce i doma, ale ještě na ni nebyl čas. Proto pro mě bylo tohle duo vlastně takovou velkou neznámou. Ovšem urban fantasy s romantickou linkou? To chcete! (Ano, já to chci. I když jsem nedávno konečně dočetla Mortal Instruments :D)
Dostáváme se do světa, ve kterém můžete potkat různé bytosti a kde vás před nimi chrání lovci (taky vám to něco říká, že?). Roxy v minulosti udělala trochu botu, ale tak úplně za to nemohla. Teď však čelí trestu, který bude hodně těžké zvládnout. Když se jí do cesty postaví Shaw, který ztratil paměť, a přidají se k ní další lovci, možná to půjde nějak zvládnout.
Takže ano, jisté podobnosti s výše zmíněnou ságou to má. Ale myslím, že to nemusí být úplně na škodu, vezmeme-li v úvahu, že ta sága má poměrně dost velkou oblíbenost. Ale rozhodně je na škodu styl vyprávění. Konkrétně to, že vám autorky (vlastně postavy – je to ich forma) na každé straně dokola opakují, co se stalo, co musí udělat a jak je to kulervoucí… Jo ženy, pochopila jsem to už v první kapitole! Tahle věčná repete vás totiž brzy začnou dost rušit od čtení. No, možná jsem jen moc náročný čtenář.
Strašně moc jsem se těšila na romantickou linku, kterou by toto autorské duo mělo mít v malíku. Leč skoro žádnou jsem nedostala. Něco málo jiskření od druhé poloviny knihy mě nijak zvlášť neuspokojilo.
A jak si stojí hlavní hrdinové? Roxy byla trochu rozpolcená. Dost si o svých schopnostech myslela a následně měla v každém druhém souboji velké problémy uspět. Ale Shaw se mi poměrně líbil a utvářel příjemný dojem sarkastického týpka, který se občas lehce utápí v tom, že vlastně neví, kdo je. Vedlejší postavy působily super a doufám, že v dalších dílech dostanou víc prostoru.
Příběh se mi ale celkem dost líbil. Zápletka i ta honba za duchy a dalšími bytostmi. Musím ocenit i tu dost duchařskou část s pointanakem – to bylo vážně super. I vykreslení světa a míst bylo moc fajn.
Závěr byl dost otevřený, a přestože vidíte hódně výhrad výše, na druhý díl se mám v plánu rozhodně juknout.

Obálka a grafika: Tady se asi neshodnu s většinou, které se obálka moc líbí. Já prostě radši něco méně abstraktního.

Verdikt: Když bychom trochu upravili styl psaní autorek a přidali víc romantiky, tak by to mohla být dost pecka. Doufejme, že v druhém díle pod hlavní taktovkou Laury Kneidl se to zlepší.

Komentáře (0)

kniha Ve skrytu stínů recenze