Ptačí pohádka

recenze

Inspektorka Ewa Morenová se chystá na dovolenou. Těší se, jak si užije volný čas s přítelem u moře. Je požádána nadřízeným Reinhartem, aby se během dovolené zastavila na policejní stanici v Lejnici, kde si ji vyžádal zločinec Lampe – Leermann. Má pro policii důležité informace, které je ochoten svěřit pouze Morenové. Ewa se zdráhá, ale nakonec s návštěvou vězně souhlasí.

Inspektorka se vydá na dovolenou vlakem. Zde se potkává se smutnou uplakanou dívkou Mikaelou Lijphartovou. Mikaela jí poví o svém otci, kterého nikdy neviděla. Otec Arnold Maager je umístěn v psychiatrickém ústavu v Lejnici po obvinění ze zločinu, který se stal před šestnácti lety. Je však vinen? Děvče se chce s otcem setkat a zjistit, co se před lety stalo.
V cílové železniční stanici se cesty dívky a inspektorky rozcházejí.
Jaký údiv zažije Ewa, když zjistí, že se dívka po pár dnech ztratila. Rozbíhá se pátrání. Odkrývají se staré stopy z dávného případu…

Ne vždy je přísloví - mlčeti zlato, mluviti stříbro na místě. Před šestnácti lety mlčení zničilo život jedné rodině. Vše odstartovala nerozvážnost mladého učitele posilněného alkoholem. Nabídla se mu dívka lehkých mravů Winnie Maasová a on neodolal. Trest, který přišel poté , byl až moc krutý a neuvěřitelný.

Inspektorka Morenová má narušenou dovolenou neobvyklým případem. Zdá se, že jí to vůbec nevadí. Raději tráví volný čas na stanici v Lejnici nebo v exteriéru. Ze vztahu s přítelem Mikaelem Bauem není zrovna nadšená a tak jí nečekané vyšetřování přijde vhod.

"Když brečíš, nemusíš mluvit, ani myslet, říkala její matka a něco na tom bylo. Občas její beznadějná matka uhodila hřebíček na hlavičku, ale většinou samozřejmě ne."

Ewa je pohodová žena. Je zvyklá mluvit na rovinu, s nikým se moc nepáře. Má stejné starosti jako ostatní smrtelníci.
Sympatická hlavní postava umožní čtenáři nahlédnout do přepisů z policejních výslechů. Nechybí ani práce v terénu a nenápadné výslechy osob zapojených do starého případu.
Ewa musí řešit další problémy, které se týkají policistů v Lejnici, ale také v Maardamu. K tomu jí jsou nápomocní kolegové Kohler a Baasteuwel.

"Člověk je zvíře s velmi špinavou duší. A se zatracenou schopností si ji umýt."

Autor je skvělý vypravěč. Jde o jednoho z nejlepších švédských spisovatelů detektivek. Nabídne čtenáři čtivý text, který je napínavý, ale i humorný zároveň. Spisovatel nechává čtenáře v nevědomosti až do poslední chvíle, než mu poodhalí, kdo by mohl být vrahem v zapomenutém, ale i současném případu. Navíc než tak skutečně učiní, ještě si se čtenářem chvíli hraje a úmyslně ho navádí na špatnou stopu.

S knihou jsem strávila dva pohodové večery. To, jakým způsobem se rozpletlo zamotané klubko, mě doslova dostalo. Děj byl opravdu velmi svižný. Nechyběla záhadná mrtvola a vše bylo podbarveno nenuceným humorem. Policejní přepisy z výslechů mě velmi zaujaly.
Jedná se o osmou knihu ze série Inspektor Van Veeteren. Pro mě to byla první kniha od Nessera. Jeho styl psaní mě natolik zaujal, že se poohlédnu po další jeho tvorbě.


Jednoduchá obálka zachycuje pohled oknem ven na písčitou pláž, palmy a moře. Je použito bílé písmo.
Také nechybí nálepka s informací o získání ceny za nejlepší švédskou detektivku a to hned třikrát.

Komentáře (0)