Pryč z piedestalu

recenze

Gotta jsem vnímala vždycky jako relikt minulosti a Zlatý Slavík byla podivnost snad co se pamatuji (jsem ročník 1996). Naživo jsem "božského Káju" nikdy zpívat neslyšela a ani jsem o to nějak zvlášť nestála, vůbec si nevybavuji, že by ho nějaká z babiček měla nějak extra ráda. Přesto jsem jeho smrt vnímala docela silně, marně hledám správné slovo pro moje tehdejší pocity. Nebyla jsem asi smutná, spíš trochu zaražená a došlo mi, že jsem tak nějak nepočítala s tím, že někdy umře (třebaže mi opravdu byl vcelku lhostejný a znala jsem ho hlavně z bulváru). Jeho legenda pro mě byla jednoduše silná, byť zároveň vzdálená.

Jako protiklad této knihy vnímám dokument Olgy Špátové Karel. Bývá mu vytýkáno, že je zaujatý a nekonfliktní a že je hlavnímu protagonistovi dovoleno, aby nepříjemná témata odbyl několika stručnými větami. Když jsem ho sledovala, neměla jsem ten pocit a Karel Gott na mě působil vcelku sympaticky, ale tahle kniha mě přiměla dívat se na něj zas trochu z jiného úhlu a vlastně se mi do mysli dere slovo "prospěchář".

Myslím, že autorovi se podařilo zpěváka vylíčit velice živě a závěry, ke kterým došel, má solidně vypodložené. Karel před námi opravdu vystupuje jako živý, definuje ho touha zpívat pro davy a jí podřizuje vše ostatní. Moc sympatické to věru není, vlastně spíš trochu tragikomické, ale nelze mu upřít, že na cestě, kterou si vytyčil, dosáhl maximálního úspěchu. Kvituji, že se Pavel Klusák vyhnul osobnímu životu zpěváka (byť se klidně přiznávám k tomu, že by mě i to zajímalo) a řekněme pikantní informace, které uvádí, funkčně dotvářejí celkový portrét.

Místy jsem měla pocit, že kniha soudí Zlatého slavíka příliš tvrdě a nedává mu moc možností úniku, ale pro tento můj pocit asi neexistuje dostatek relevantních důvodů. Klusák jednoduše Gottovi neodpustil vůbec nic, byť se téměř zdržel hodnocení a prezentuje vlastně pouze fakta. Když se opět vrátím ke Špátové, která ke Gottovi pro změnu byla hodně jemná a dávala vyniknout jeho "lidskému, nikoli božskému" já, Klusákova práce je jednoduše faktičtější.

Těžko říct, co by k tomu řekl Gott samotný, ale nejspíš nic. Ani nevím, zda je nutné tuhle otázku pokládat. Kniha je zajímavá, dobře zpracovaná a pečlivě ozdrojovaná (byť se tam prý objevují faktické chyby). Je otázkou, jestli to stačilo na celkové vítězství v Magnesii Liteře. Ale to už je asi trochu jiný příběh.

Komentáře (0)