První stříbrná kniha snů

recenze

První stříbrná kniha snů (2014) / telileov (392 views)
První stříbrná kniha snů
Když se Liv se svou mladší sestrou Miou stěhuje k mámě, prve je nadšená ze slíbeného domku na venkově. Jakmile však vystoupí z letadla, čekají ji dvě nepříjemná překvapení. Zaprvé - změna plánu, vítejte v Londýně. Zadruhé - Ernest, nový přítel jejich matky, ke kterému se už brzy budou stěhovat. Z tohoto oznámení nejsou nadšeny jak Liv s Miou, tak i Ernestovy děti Florence a Grayson. Liv ještě zvládne překousnout, že Grayson je teď v jejím životě a budou se muset dělit o dům. Ale co proboha dělá v jejích snech? Kreslí pentagramy s partičkou divných kluků.

Liv brzy zjišťuje, že s těmi sny to není jen tak. Ti kluci totiž nejsou žádný výplod snové fantazie, nýbrž nejoblíbenější kluci na Livině nové škole. A co je ještě divnější? Očividně se i jim zdálo to samé. Začnou se o dívku zajímat a zvědavá Liv se brzy vrhá do démonsky zlé situace rovnou po hlavě.

Liv není vůbec špatná hlavní hrdinka, což mě u Kerstin Gierové nepřekvapilo. I její sestra Mia mi byla velmi sympatická, byla s ní sranda a moc jsem si ji oblíbila. Další zajímavou postavou je Lottie, která u nich před pár lety dělala au pair a... no, dělá ji dodnes. Musím podotknout, že má velmi... zvláštní mámu. Její mámě připadá Liv opožděná, protože ona sama měla v dceřině věku už dávno za sebou prvního jointa. Ernest je... přesně takový jak zní jeho jméno, co k tomu dodávat.
A pak jsou tu ti nejdůležitější - čtyři chlapci, kteří společně s Liv tvoří kruh pěti. Arthur, nejhezčí kluk na škole, kterého by chtěla každá holka na škole. No bohužel - Arthur je stále zadaný s dívkou jménem Anabel, která měla v minulosti očividně se sny a kruhem co do činění. Grayson má z celé té věci trochu strach, hlavně chce aby už to celé skončilo a mě upřímně celou dobu štval, jako kdyby to byl můj starší bratr, ne Livin. Jasper je prostě takový ten kluk, který si stále myslí, že je ohromně vtipný a úžasný a vám nezbývá, než nad ním kroutit očima. V milém slova smyslu. A pak je tu Henry, konečně ta postava, nad kterou tečou sliny...

Po minulé zkušenosti s Kerstin Gierovou jsem byla na První stříbrnou knihu snů hrozně natěšená a čekala jsem od ní hodně. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Kerstin znovu nasadila svůj úžasný styl psaní, který vás chytne a nepustí. U knížky jsem se tolikrát smála, ona totiž autorka umí být i velmi vtipná.

Ten celkový nápad se sny mi přijde hrozně super, originálně a skvěle zpracovaný. Nu dobře, když jsem se ponořila do čtení a děj plynul, ukázalo se, že ta originalita tam možná tolik není a že hlavní zápletka je vlastně docela ohraná, ale Kerstin ji dokázala zpracovat se svým osobitým humorem a v tak pěkném podání, že vám je to vlastně jedno. Našlo by se i pár dalších drobností, které mi na té knížce trochu vadily, (nebudu zmiňovat - spoilery). A trochu mě rušila špatná korektura, ale to jsem ochotna přehlédnout.

Kerstin Gierová nám předhodila velice slibný začátek trilogie. Běžně bych se děsila, co jen asi vymyslí do dalších dílů a jestli to se sérií nepůjde z kopce, ale jak znám autorku, to u ní snad nehrozí. Příběh je zajímavý a skvělý a navíc Kerstin píše tak božsky a čtivě, že bych se divila, kdyby se mi další její kniha nelíbila. Je to oddechová knížka, kterou přečtete během dne a ihned si ji zamilujete.

Komentáře (0)

kniha První stříbrná kniha snů recenze