První případ Hercula Poirota

recenze

V knihkupectví najdete přehršel detektivek, přičemž některé mají úspěch a na jiné se vcelku brzy zapomene. A potom tu jsou takové příběhy, které nikdy nezestárnou a své čtenáře si najdou napříč generacemi.

Mluvím o královně detektivek, paní Christie. Knižní klub se rozhodl vydat příběhy mého oblíbeného detektiva Hercula Poirota v novém hávu. Design obálky je čistý, prakticky monochromatický a vlastně se mi celkem líbí. Ale nechme na pokoji obal a raději se soustřeďme na obsah.

Záhada na zámku Styles je prvním ze série případů malého belgického detektiva a autorka mu rozhodně nepřipravila jednoduchý případ. Jde o klasickou záhadu zamčeného pokoje, jež je nám předložena prostřednictvím vyprávění drahého Hastingse, milého člověka s poněkud vyšším sebevědomím a u něhož si můžete být jisti, že prakticky vždy vyvodí mylné závěry, přestože některé jeho postřehy dokážou slavného Hercula Poirota nasměrovat k úspěšnému vyřešení případu.¨

Na Styleském panství jednoho letního rána umírá stará a velmi bohatá Emily Inglethorpová a je vcelku brzy jasné, že na onen svět ji někdo pomohl strychninovou medicínou. Podezřelý je prakticky každý v domě, od manžela Alfréda, jehož nikdo nemůže ani vystát a vzhledem k tomu, že je o dobrých dvacet let mladší než jeho zesnulá manželka, není pochyb o tom, že tomuto podivnému ptáčkovi šlo hlavně o peníze. Ovšem to samé se dá říct i o nevlastních synech, kteří se ocitli na mizině a jsou zcela závislí na blahovůli lady Inglethorpové. A co krásná mladá Cynthie, pracující v lékárně a mající přístup k osudnému jedu? A když už jsme u toho, nemá v tom prsty i lékař Bauerstein, který se na zámku objevil i tu noc, kdy stará dáma zemřela?

Jasná je jedna věc, vraždilo se kvůli dědictví.

Christie si výborně hraje s postavami, skvěle vykresluje jejich charaktery a čtenáři nezamlčí nic, co by nevěděl belgický detektiv. Sami si tak můžete lámat hlavu, kdo je vrah. Styleský případ je zvláštní tím, jak je od první chvíle vrah zřejmý, veškeré podezření padá na hlavu vousatého Alfréda Inglethorpa, jež se navíc ani nijak usilovně nepokouší dokázat svou nevinu. Až se to zdá vlastně příliš jasné. Podezřele přímočaré.

No nic, netřeba se zbytečně rozepisovat o kvalitách tohoto příběhu, samo za sebe hovoří už nové vydání. Takže pokud už máte plné zuby zmasakrovaných mrtvol, psychicky labilních vrahů a vraždění napříč kontinenty, můžete zvolnit tempo u sofistikované a důmyslně vymyšlené vraždy, kde se prakticky nehnete ze starého sídla. A nudit se rozhodně nebudete, za to ručím. Někdy prostě není na škodu přečíst si něco takhle čistého, příběh, v němž hlavními motivy bývají peníze, žárlivost a nenávist, přičemž vrahy jsou lidé inteligentní, vynalézaví a s dobrými způsoby.

Komentáře (0)