První polovina skvělá, pak nevím...

recenze

První věta slavné povídky Proměna od Franze Kafky zní: „Když se Řehoř Samsa jednoho rána probudil z neklidných snů, zjistil, že se ve své posteli proměnil v odporného brouka.“ Dá se říct, že něco podobného se událo i s hlavní postavou knihy Daniela Petra s podivným názvem Odečítání pohybu souřadnic – s tím rozdílem, že Mickey Watts si svoji proměnu začal uvědomovat postupně, takříkajíc krok za krokem. Spouštěčem, který všechno odstartoval, byla neplánovaná návštěva zapadlé lesní samoty, přesněji řečeno tajuplný prožitek, k němuž zde došlo a který se nedal (byť se o to Mickey v následujících dnech a týdnech snažil sebevíc) racionálně vysvětlit...

„Co se to se mnou stalo?“ Takto se zděšený Řehoř Samsa ptal sám sebe a stejnou otázku si klade i Mickey. Jsou snad příčinou nějaké latentní chorobné procesy, probíhající v jeho těle? To není příliš pravděpodobné – ve dvaačtyřiceti letech by měl být člověk až na nějaké ty běžné bolístky zdravotně víceméně v pořádku. Jako další možnost se nabízejí traumata z dětství a mládí – komplikované vztahy s autoritativním otcem a atmosféra v rodném domě byly důvodem, proč při nejbližší vhodné příležitosti utekl z amerického maloměsta do Evropy. Osud ho zavál do České republiky, kde se s ním setkáváme v jedné strojírenské firmě. Práce jej baví, je odborníkem na numericky řízené stroje a má tu již i několik kamarádů, s nimiž se občas vydává na toulky přírodou. (Tady se musím na chvíli zastavit a vyjádřit obdiv autorovu zkušenému popisu jednotlivých segmentů CNC strojů, jakož i jejich obráběcích funkcí – buď se Daniel Petr vyučil v příslušném oboru, nebo si tuto problematiku důkladně nastudoval)!

Děj knihy postupuje velmi zvolna, dokonce se dá říct, že se v ní „nic neděje“. To však nemíním jako výtku – naopak! Za všedními, ba banálními příhodami hlavního hrdiny se neustále vznáší přízračný stín mysteriózní proměny, která se s ním děje. Mickey stále intenzivněji cítí, že s jeho psychikou není něco v pořádku, čím dál pečlivěji pozoruje své vnitřní stavy a reakce lidí na jeho změněné chování. Je ještě vůbec sám sebou, není už (a jestli ano, tak nakolik) někým jiným?

První zhruba polovina knihy je výborná, autorovy vypravěčské schopnosti jsou nepopiratelné a čtenář je držen v permanentním napětí, které je umocňováno psychologicky bravurně zvládnutým popisem depersonalizace nešťastného Mickeyho. Pak ale nastává poměrně radikální zlom, v příběhu se náhle začínají objevovat stále nové a dramatičtější odkazy na dávná rodinná tajemství, která jej znepřehledňují a vyvolávají dojem, že Daniel Petr si neví rady, jak tomu všemu dát přijatelné logické vysvětlení a především vyústění...

Závěr mi přijde hodně rozpačitý a de facto nesrozumitelný. Je ale možné (a tím se utěšuji), že na vině není autor, nýbrž já, který jsem jeho literární záměr nepochopil. V každém případě se budu těšit na případné recenze od dalších čtenářů, protože mne zajímá, jak to „viděli“ oni!

Oko čtenáře upoutá kniha nádherným grafickým zpracováním z „dílny“ Tomáše Peciny, jehož „rukopis“ se vyznačuje mistrně vyváženou symbiózou kreativity a uměřenosti. Téměř bibliofilské vydání bude ozdobou každé domácí knihovny!

Komentáře (0)