Prokletí, které nedovolí spát

recenze

Název: Nespavost
Originální název: Insomnia
Autor: J. R. Johansson
Počet stran: 3
Nakladatelství: YOLI
Jmenuji se Parker. Už čtyři roky jsem nespal. To by o sobě mohl říct hrdina knížky J. R. Johanssonové. Parker má totiž zvláštní dar - vidí sny jiných lidí. Každou noc, kdykoli usne, místo spánku bdí ve snech člověka, kterému se před spaním naposledy podíval do očí. "Dar" - tato schopnost by se dala označit spíše jako prokletí, neboť ačkoliv si jeho tělo odpočine, on sám nikdy nespí a to může vést k tragickému závěru - i smrti na nedostatek spánku. Parker se pomalu loučí s představou, že by někdy šel třeba na univerzitu, když se ve městě objeví Mia, dívka, která mu jediná může zachránit život.
V jejích snech totiž dokáže Parker usnout. Zdá se, že našel řešení, jak žít déle, jak moci odmaturovat a být s matkou a přáteli Addie a Finnem o něco déle. Věci se ale komplikují, Parker se stává na Miiných snech závislý, všichni ho začnou být za psychicky narušeného, Mia z něj má hrůzu a vyhýbá se mu, Parker ztrácí kontrolu sám nad sebou a pak jsou tady anonymní výhružné emaily, které Mia dostává...
Upřímně mě kniha velmi překvapila, a to ve všech slova smyslech. Příběh se totiž obrací nečekanými směry a skrývá se za tím víc než akce a nebezpečí. Pod hloubkou slov jsem cítila něco víc, mezi řádky byly skryty věci, které donutí přemýšlet o lidské psychice, o tom, jak moc může být narušena a zda je vše, co nejde pochopit skutečně z nějakého důvodu, či je to vůbec pravda, jestli to má nějakou příčinu, nebo je to všechno v mysli psychicky nemocného chlapce, až z toho mrazilo. Zkrátka z knížky přímo dýchaly věci, které by měl správný thriller mít.
Postavy nebyly ničím zajímavé, tuctové a nudné, jaké lze naleznout v mnoha knihách, ale především z Parkera a Mii sálala jakási životnost, dokázala jsem se do nich vcítit, chovaly se jako skutečné, jako kdyby jim Johanssonová dala doopravdy život. Život, který by snad nechtěl žít nikdo z nás... U těchto dvou také oceňuji, že mezi nimi nebyla žádná milostná linka, protože to by bylo příliš předvídatelné.
Co bych knize vytkla, je čtivost. Nevím, čím to bylo, první třetina se četla celkem dobře, druhá byl problém, u knížky jsem se prostě nudila, přeskakovala jsem a zklamaně už jsem to chtěla mít za sebou, nemohla jsem se chytit. Třetí třetina to zase všechno změnila a byla určitě nejlepší, nabytá akcí a nemohla jsem se odtrhnout a rozhodně o hodně procent zvedla můj názor na knihu.
Přes dočasnou nudu jsem si knihu užila, hlavně díky brilantním závěrečným kapitolám. Nápad je to originální, dobře zpracovaný a příběh sám o sobě byl velmi nepředvídatelný, rozuzlení mi doslova vyrazilo dech. Všechno ale ani zdaleka nebylo vysvětleno, autorka nechala otevřený konec a já se nemohu dočkat druhého dílu, až se dozvím, jak to bude pokračovat. Pokud jste už unavení z romantických, něžných knížek, které čtete jen pro oddech a přečetli byste si raději nějaký mrazivý thriller pro mladé, pak vám mohu Nespavost jen doporučit.

Komentáře (0)