Prokleté sestry

recenze

Dům soli a smutku (2020) / Kikina182
Prokleté sestry
Annaleigh je jednou z dvanácti sester. Teď už je jich ale jen osm, protože čtyři z nich jsou mrtvé. U třech z nich je příčina smrti jasná, ale smrt její sestry Eulalie jí přijde podezřelá. Ačkoli to zbytek jejích sester, otec a nevlastní matka pokládají za tragickou nehodu, Annaleigh tomu nevěří a hodlá přijít na to, co se její sestře skutečně stalo.

Lidé z okolí však mají jasno. Rodina je prokletá a je jen otázkou času, kdy si smrt přijde pro další ze sester. Už proto se jim většina lidí straní, ale po té, co Annaleightin otec rozhodne, že nebudou držet tradiční dobu smutku, se s nimi lidi chtějí stýkat o to méně. Naštěstí má při sobě Annaleigh svého starého přítele Fishera a do cesty se jí často plete i pohledný Cassius.

Eulaliino úmrtí však není jediná záhada, se kterou se musí potýkat. Se svými sestrami každou noc navštěvuje tajemné plesy, které jsou čím dál podivnější. Stejně tak jako chování jejích sester, především té nejmladší Verity. Na panství Higmoor se skutečně děje něco podivného a Annaleigh musí zjistit co. Jedná se o kletbu nebo o úplně jiné nebezpečí?

Příběh je napsaný v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky Annaleigh a styl psaní je velmi čtivý. Erin A. Craigové se podařilo do příběhu skvěle zakomponovat nejrůznější detaily o příběhu, prostředí, a postavách, aniž by knihu zatěžovala nějakými delšími a viditelnějšími popisy. Naopak tyto popisové části tak dobře propojila se zbytkem vyprávění, že čtenář ví jejich obsah, ale většinou si nedokáže uvědomit, ve kterém bodu knihy se ho dozvěděl.

Moc se mi líbí rozmanitost postav. Autorka sice pracovala s dvanácti sestrami a celkově dost úzkým okruhem charakterů, které se navzájem museli zákonitě ovlivňovat, ale v žádném případě nebyli všechny stejné. Naopak každá ze sester byla úplná jiná a stejně tak i ostatní postavy se od sebe radikálně lišily. Nejen, že díky tomu kniha působí mnohem reálněji a zajímavěji, ale zároveň je rozdílnost jednotlivých sester podle mě klíčová. Bez ní by autorka nemohla stvořit takový příběh, jaký napsala.

Dům soli a smutku je retellingem na pohádku Roztrhané střevíce od bratří Grimmů. Na příběhu je samozřejmě poznat, že vychází z tohoto námětu, ale rozhodně mu to neupírá na originalitě. Erin A. Craigová sice použila zápletku z této klasické pohádky, ale přidala k ní naprosto jedinečné prvky, jež příběh výrazně proměnily. K tomu pak přidala ještě několik dalších zajímavých dějových linií, jejichž kombinace skvěle funguje a tvoří jedinečný příběh.

Ze čtení této knihy jsem si užila každou vteřinu. Příběh je opravdu dobře promyšlený, ale nadšená jsem především z atmosféry. Je taková pochmurná, přesně ve stylu bratří Grimmů. Málokdy se vidí young adult knížka s pohádkovým motivem a truchlivou atmosférou, takže to je za mě rozhodně velké plus, které příběhu dodává opět na jedinečnosti.

Jediné, z čeho mám rozporuplné pocity, je epilog. Na jednu stranu jsem ráda, že autorka ukončila knihu, tak jak ji ukončila, ale na druhou stranu mi přijde, že se k té knize vůbec nehodí. Mám dojem, jako kdyby ho Erin A. Craigová přidala do knihy v této podobě spíše proto, aby se zavděčila čtenářům než proto, že by do celého konceptu esteticky zapadal.

Kromě epilogu ale nemůžu autorce nic vytknout. Je to opravdu skvělá knížka, která se hned po prvním přečtení stala jedním z mých nejoblíbenějších retellingů. Pokud máte převyprávění pohádek rádi a nevadí vám pochmurnější atmosféra, tak určitě dejte knize šanci. Podle mě za to určitě stojí.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

Komentáře (0)

kniha Dům soli a smutku recenze