Prokleté dítě není tak úplně osmý díl

recenze

Harry Potter a prokleté dítě (2016) / Kariol (784 views)
Prokleté dítě není tak úplně osmý díl
Už od dob, co jsem po několikáté přečetla poslední stránky sedmého dílu Harryho Pottera a bez dechu zhltla epilog "o devatenáct let později", jsem doufala, že Joanne Kathleen Rowlingová přijde s další várkou dobrodružství z kouzelnického světa. Jak šel čas, smířila jsem se s faktem, že Bradavice existují pouze v těchto sedmi knihách a jinak tomu už nebude. A nejednou bum, nová divadelní hra, pokračování Harryho Pottera. Jistě to zaujalo každého Potterheada.

V originále vyšel scénář k divadelní hře v den Harryho narozenin, tedy jednatřicátého července. Už za dva měsíce se v knihkupectvích objevil český překlad, který zpracoval Petr Eliáš. To bylo jedním z prvních impulzů pochybností nadšenců. Bude překlad stejně dobrý jako ten od bratří Medků? Nemluvě o tom, jak špatně mnozí snášeli fakt, že příběh je vyprávěn formou scénáře (jedná se totiž o divadelní hru, ne o knihu jako takovou).

Internet zaplavila vlna recenzí. Dost rozporuplných názorů, z nichž nelze vyvodit, jestli si pokračování Harryho Pottera přečíst, nebo ne. Jedni jsou novinkou nadšeni, vyzdvihují ji do nebes a oplývají vděčností nad tímto počinem s nadějí, že se dočkají zhlédnutí divadelní hry. Jiní, na druhou stranu, ostře kritizují charaktery postav, směr, kterým se příběh ubírá i samotný fakt, že se Rowlingová tímto způsobem přiživila na již uzavřené kapitole své kariéry. Když takových recenzí přečtete desítky a každý z názorů se od sebe liší, nezbude vám jiná možnost, než pořídit si jeden z výtisků rovněž a udělat si na to vlastní názor.

Příběh začíná přesně tam, kde v Relikviích smrti skončil. Na nástupišti devět a tři čtvrtě, devatenáct let po bitvě o Bradavice. Harry doprovází své děti k vlaku a povzbuzuje Albuse Severuse, aby si nedělal starosti, do které koleje se dostane. Albus Severus se považuje za přebytečného syna. Nerozumí si se svým otcem a nemá rád Bradavice. Nevyniká v létání na koštěti a nedostává se do Nebelvíru. Nejlepšího přítele nachází v chytrém, z kolektivu vyřazeném chlapci Scorpiovi, synovi Draca Malfoye. Starosti obalují svět dospívajícího Albuse, který je neustále srovnáván se svým slavným otcem a vystavován kritice a posměškům za své nedostatky. Vygraduje to až v rozhodnutí napravit chyby svého otce, které značně ovlivní běh života a času...

Pokračováním ve vyprávění děje bych se dopustila vyzrazení důležitých částí, proto se spokojte s touto představou. Příběh se odehrává velmi rychle, jedno dějství střídá druhé a čtenář (a snad i divák) je do něj najednou zapleten tak, že musí dál a dál bez oddechu číst. Nejméně každá třetí stránka mu vyrazí dech, příběh se mění a kroutí ve spirálách, přechází z minulosti přes přítomnost do budoucnosti a zase zpět, postavy křičí, pláčou, smějí se i kouzlí a než se nadějete, jste na konci a ptáte se, kde je ten zbytek.

Mnozí si stěžují na postavy účinkující ve hře a na jejich charaktery. S očekáváním všemožného jsem pečlivě zkoumala povahy jednotlivých postav a nenalezla jsem na nich nic závadného. V průběhu hry si většina z nich projde velkými zkouškami a charakterní proměnou, jejich jednání je pochopitelné a víceméně logické (když uvážíte absurditu kouzelnického světa nebo tak něco). Podle některých má být Harry nesnesitelný, já si však myslím, že jeho vystupování je úměrné jeho věku, životním zkušenostem a také tomu, jak jsme ho znali z dřívějších knih. A to, že se některé postavy nechovají či nevyvíjejí podle našich představ, přece neznamená, že jsou špatně napsány. Čtenář se s nimi jen nedokázal ztotožnit a akceptovat jejich rozhodnutí.

Čas od času jsem byla z děje trochu zmatená, zvlášť když se na poměrně krátkém úseku můj úsudek o příběhu několikrát rapidně proměnil. Narážela jsem na bezpočet překvapení a často jsem si myslela, že dál už se to přece rozvíjet nemůže, že situace je bezvýchodná. O opaku mě následující stránky vždycky rychle přesvědčily.

Dost možná mému výslednému hodnocení pomohla skutečnost, že jsem ke knize nepřistupovala jako k osmému dílu. Nečekala jsem stejné postavy jako dřív a stejně tak jsem nepředpokládala tutéž zápletku jako v Kameni mudrců. Mnozí se na ni nejspíš těšili, ale řekněte, co by to bylo za nový příběh, kdyby se ubíral stejným směrem? Kdepak, na děti hlavních hrdinů čekají jiné osudy, jiná dobrodružství. A je důležité s tím před otevřením knihy počítat. Potom určitě zklamáni nebudete!

Komentáře (4)

kniha Harry Potter a prokleté dítě recenze

Kariol
18.10.2016

Moc za všechny komentáře děkuji. :-)

JanaBalunova
17.10.2016

Zatím jedna z výborných recenzí. Musím s Vámi souhlasit, když tvrdíte, že nelze knihu brát jako osmí díl. To by byla chyba. Já jsem ani nebyla překvapená z charakteru postav, protože z předchozích dílu bylo jasně patrné jakým směrem se jejich povahy budou ubírat. Naopak musím říci, že se mi velmi líbilo, jaký vztah měl Ron s Hermionou v každým upraveným světě. Čekala jsem, že Malfoy a jeho rodina na tom budou jinak a potěšilo mě, když dali autoři mladému nástupci šanci, být jiný.... Je to kolikrát skoro jako ze života, hlavně knihy J. K. Rowling...

blanci
15.10.2016

Nádherná recenze po přečtení jsem se rozhodla knížku koupit.

evasamankova
13.10.2016

Moc hezky napsaná recenze!!