Proč volíme Babiše, sorry, psychopaty

recenze

Bill Eddy je americký právník, kterému to nedalo a mrknul se na psychologii. Stal se mediátorem nejen v rodinách a spoluzaložil instituci na řešení konfliktů. Že se vám můj vstupní medailonek o autorovi zdá polovičatý či neúplný (potažmo odfláknutý)? Tak to se vám nejspíše publikace Proč volíme psychopaty (a jak to zastavit) nebude dvakrát líbit. Je totiž polovičatá.

Po publikaci Portálu jsem sáhla v rámci přípravy na prezidentské volby. Ráda bych se orientovala i nějak více než jen podle vzhledu a slibů. Proč volíme psychopaty se mi dle anotace zdála jako fajn volba, protože zmiňuje mimo americké hrubiány i ty evropské. Taky mi stále vrtá hlavou, proč tolik lidí volí, koho volí, když to je jednoznačně špatná volba - proč to ale nevidí a stejně tam ten hlas skřetovi hodí?


Hned v úvodu mne vytáčely výňatky či citace z jiných publikací věnujících se psychologii či historii. Vadily mi z toho důvodu, že byly vybrány tak, aby šly autorovi na ruku, bez celkového kontextu. Jelikož mám ráda třeba citovaného Fromma, vadilo mi, že Eddy vybral jen maličkou a téměř nic neříkající část, jen aby velkým jménem podpořil svůj výklad. Tedy spíše první část své knihy, kde se věnuje obecné a nudné teorii. Americky podané moderní publikace bez vystudované psychologie jsou manipulativní a vnímám je jako populistické. I tak se mi ale zalíbil autorův styl, kdy metodicky a srozumitelně víceméně vše základní popsal, vysvětlil.


V dalších části knihy jsem se tolik nenudila a na manipulativní citace si zvykla (dost jich ubylo) - začal se totiž popisovat život velikých padouchů dějin moderního lidstva. Dostalo se mi tak informací, které šly okamžitě dohledat a ověřit na wikipedii nebo i pod luxusně zmíněným odkazováním na zdroje (všechna čest, kniha je v tomto směru parádně zvládnutá). Jenže tím vznikl můj druhý problém s knihou - neúplnost. Podle mého názoru bylo hodně dobrou volbou zmínit Hitlera, Stalina, Putina, Orbána nebo Trumpa - jenže když jsou všechny informace okolo jejich vzestupu k moci neúplné, přizpůsobené potřebě autora, člověka, který myslí četbu vážně, to nasere.


Můj manžel se v historii vyzná milionkrát lépe. Já třeba ani nevěděla, že Jelcin nebyl vynálezce vodky ale prezident. Takže mi poradil kanál na YouTube - Time Ghost History - kde se dokáží pánové v pár minutách vyjádřit k problému přesněji než Eddy na stránkách knihy. Berte to jako doporučení, jak si při čtení doplnit informace moderní politiky. S tímto komentářem se mi kniha hned četla lépe.


V třetí části knihy byl návod, jak se vysoce manipulativním lidem bránit. Opět se mi líbilo, že jak v úvodu, tak zde, ve třetí části, autor zmiňuje, abychom hádavé lidi se svým zjištěním nekonfrontovali a spíše se rovnou ozbrojili. Myslím si, že každý má ve svém okolí debila, který zbytečně rozpoutává hádky a nepomáhá k jejich řešení. Když si pak vše, co Eddy popisuje, dosadíte na “svého problémového člověka”, hned vám zapadnou dílky poznání do sebe. Návod, který Eddy lidem za nějakých čtyřista korun dává (cena publikace je proměnlivá, mrkněte zde), je srozumitelný, jasný a pokud máte vyšší IQ než šimpanz (a chuť do svého boje za lepší zítřek) - poslouží vám skvěle. Eddy nás vede poměrně pohodlnou cestou plnou špíny a agrese k tomu, abychom nebyli neustále nasraní na politiku, ale něco z toho měli - třeba už jen to, že se budeme umět bránit fanatikům, až nadejde čas voleb prezidenta naší republiky…

Komentáře (0)