Pro klid duše skrytá

recenze

S elegancí ježka (2008) / Jack333
Pro klid duše skrytá
Budu pochybovat, pochybuji a pochyboval jsem. Tři jedinečné okamžiky, které člověka provázejí, když jeho vnitřní já chce konat. Co všechno musí prožívat, když už ho nebaví žít a chce se vším skoncovat?

Myslel jsem si, že příběh o domovnici paní Michelové bude nudný, možná vlastně slátanina, bez které se člověk obejde. Jenže jsem byl opravdu na omylu! Děj se postupně dávkoval a přidával na intenzitě, nejen svým vývojem ale hlavně myšlenkami, které chtěl čtenářům i hrdinům sdělit.

*
Hluboká myšlenka č. 3: „Silní…Mezi lidmi…Nekonají…Pouze hovoří…Stále hovoří…“
Bude to moje myšlenka, ale vznikla na základě myšlenky někoho jiného. Jeden taťkův známý, co byl u nás na večeře, řekl: „Ti, kdo umějí dělat, dělají; ti, kdo neumějí dělat, učí; ti, kdo neumějí učit, učí učitele učit; a ti, kdo neumějí ani učit učitele učit, dělají politiku.“
*


Hlavní dějová linka se zaměřovala na dvě ženské hrdinky – na „vedoucí“ dámu domu, která před ostatními skrývala sebe sama a bála se, aby nikdo nezjistil, jak na tom ve skutečnosti je; a pak také na Palomu – dvanáctiletou dívku – která v den svých třináctých narozenin chce ukončit svoje působení na tomto lidském světě, a to pro ni z pochopitelných důvodů.

*
Ten déšť… V mé zemi přes zimu prší. Nepamatuji si slunečné dny: pouze déšť, kaluže bláta, chlad, vlhko, které se lepší na oblečení, na vlasy, a dokonce na oheň. Nikdy to úplně nepřejde. Kolikrát jsem si od té doby vzpomněla na ty deštivé večery? Kolikrát se mi za těch více než čtyřicet let zdálo o chvíli, která mi v dnešním deštivém dni opět vytanula na mysli? Ten déšť…
*


Ačkoliv dílo pro nás bylo přeloženo před deseti lety a já jsem se k němu dostal s ostudou až nyní, věřím, že bude mít co říct v každém věku lidstva i života jedince. Má v sobě duševní hloubku a sílu, kterou vyzařuje. Postavy jsou uvěřitelné a nepotřebují ani tolik prostoru k nějaké větší šachové partii. Nevěřil jsem, že by myšlenky známých filozofů mohly být tak ladně a s jasností použity během společenského románu, aniž by nějak vadily. Naopak ještě více prohlubují dopad díla na čtenáře. Trochu se bojím, že ne všichni ale rozumí filozofii, na druhou stranu by je to mohlo přivést k tomu, aby si něco nového ke každému z nich přečetli. Nebojte se Muriel, vyplatí se číst její knihu ;).

Komentáře (0)

kniha S elegancí ježka recenze