Přízraky z minulosti jsou všude kolem vás

recenze

Chlapec s kamínky (2018) / monushka
Přízraky z minulosti jsou všude kolem vás
Světe, div se, možná se po několika letech v knižním odvětví blýská na lepší časy. Po všech knihách nesoucích ve svém názvu substantivum dívka v jakékoliv podobě se na pultech knihkupectví začátkem května objevil titul evokující změnu. Jmenuje se Chlapec s kamínky a vzešel z pera uznávané francouzské spisovatelky Sophie Loubière. Bylo na čase přijít s něčím novým, neokoukaným. V případě tohoto díla se totiž jedná o ne příliš často užívané a diskutované téma.

Hlavní hrdinkou tohoto thrilleru s prvky psychologického románu je jednasedmdesátiletá Elsa Préauová. Ta se po mnoha letech přestěhovala zpět do svého rodinného sídla, v němž vyrůstala. Někomu by se tato průměrná důchodkyně mohla zdát smutná a osamocená, ale zdání klame. Elsa má spoustu koníčků – hraje na klavír, každý čtvrtek chodí na jídlo se svým jediným milovaným synem Martinem, s radostí mluví o svém vnukovi Bastienovi a jednou týdně pravidelně navštěvuje doktora Mamnoue. Jediným dnem, kdy nemá co na práci a může tak pocítit tíhu svého osamění, je neděle.

Neděle byla strašlivý den. Děti nechodily ze školy a neprozpěvovaly si na chodníku, pošťák neobjížděl domy na kole a nezvonil při tom na zvonek, ustal balet náklaďáků a bagrů, co pracovaly na sousedních stavbách, skla v oknech domu paní Préauové se nechvěla, když projížděly kolem, ulice byla pustá, čtvrť jako by se vyprázdnila od všeho ruchu, dokonce ani jednooký macek nepřebíhal potajmu po zarostlé zahradě, ticho houstlo až do nesnesitelnosti.
A tak se dívala k sousedům.
(Str. 61, 62)

Při jednom ze svých pozorování si Elsa všimne dětí od sousedů hrajících si na zahradě – jedné holčičky a dvou chlapců. Tři děti, to přece není nic neobvyklého. Samozřejmě, ale jeden ze dvou chlapců vykazuje známky podivného a asociálního chováníA tak začne své domněnky a vidiny vyprávět dalším lidem… V tu chvíli však ještě nemá tušení, že společně s odstrčeným chlapcem se na povrch dostanou i nezáviděníhodné informace z její minulosti. Čemu můžete věřit? Je chlapeček skutečný nebo je pouhým výplodem stařenčiny pomatené a osamělé mysli?

Příběh je vyprávěn er-formou minulého času a doplněn o několik dopisů a stížností psaných v přítomnosti. Korespondence pochází z Elsina pera a jak by si někteří mohli myslet, není určena pouze jejím nejbližším. Zajímavostí je /strongněkolik dějových linek odehrávajících se v různých časových obdobích.

Příběh začne své vyprávění v červenci 1946. Záhy se přemístíte do jeho současnosti - /strongroku 2009, kde se odehrává i hlavní dějová linie, tedy Elsin objev a její následné pátrání po pravdě. Mimo hlavní děj je vám díky mnoha odbočkám představeno i Elsino dětství a různé vzpomínky.

Autorka vám postupně předloží veškeré potřebné ingredience k tomu, abyste si následně mohli vychutnat pravou francouzskou delikatesu v podobě nečekaného závěru. Příběh postupně graduje po celou dobu vyprávění, ale nejeden z vás by však mohl být zklamán příliš rychlým vyvrcholením. To se odehraje pouze na pár závěrečných stranách, což je škoda, protože Elsa by si měla zasloužit mnohem více důstojnosti.

Děj Chlapce s kamínky je umístěn do francouzského města Bagnoletu nacházejícího se ve východní části metropolitní oblasti Paříže.

V případě Chlapce s kamínky se jedná o autorčin debut vydaný ve Francii již roku 2011. Obdržela za něj několik ocenění a kniha se stala bestsellerem. Kromě thrillerů Sophie napsala několik detektivních povídek a dokonce i knížku pro děti. V nejbližší době se čtenáři mohou těšit na thriller Černý kafe, jehož vydání připravuje nakladatelství Motto během letošního léta.

S Chlapcem s kamínky budou spokojeni ti, kteří mají rádi příběhy s prolínáním různých časových rovin a míchání dějů, následně spojivších se v logický celek. Rozhodně se nejedná o odpočinkové čtení, neboť zpočátku, než se rozjede dějová linie, působí vyprávění značně zmatečně a chaoticky.

Od Chlapce s kamínky jsem měla příliš velké očekávání. Těšila jsem se na detailní psychologické rozebrání některých charakterů, což mi bylo umožněno. Chyběl mi však niternější rozbor i jiných postav než jen hlavní hrdinky v důchodovém věku. Co však nemohu autorce vytknout je fakt, že si se čtenářem pohrává jako kočka s myší. Během čtení některých pasáží mě dokonce několikrát zamrazilo, což se mi delší dobu nestalo. Musím však vytknout příliš urychlený konec. Přijde mi, že spisovatelka už sama nevěděla, jak by děj mohla více rozvinout, a tak to zkoušela vzít ke konci co nejkratší cestou. Jsem zvědavá na její další knihu, která vyjde v českém překladu, protože má zvědavost je silnější než já.

Přebal knihy nemohl být zvolen lépe, neboť přesně koresponduje nejen se svým názvem, ale i s hlavní dějovou linií celého příběhu.

Komentáře (0)

kniha Chlapec s kamínky recenze