Přiznání

recenze

Přečetla, zírala, zívala, nudila se, bavila, ale pouze blbostí autorky, pak už se ani nebavila, ale trpěla.

Tessa se rozešla s Hardinem, ale nedokáže na něj zapomenout, takže není divu, že zase skončí spolu, aby se opět pohádali a rozešli. Jejich utrpení je tak velké, jaké ještě nikdo nikdy nezažil, protože se milují tak výjimečnou láskou, jaká na zemi nikdy neexistovala a nikdo její hloubku nedokáže pochopit. (Chápete, že to má být ironie, zvlášť když se autorka podobnými kecy vyjadřuje Hardinovými ústy). Když se po rozchodu usmíří a pak se trumfují, kdo tím rozchodem víc trpěl a kdo koho víc miluje, máte pocit, že to je špatný vtip.

Autorka nerozumí spoustě věcí o kterých píše.
Příprava těsta, upečení dortu a jeho chladnutí, to všechno za 30 minut?
Auto, které přijede odtáhnout na laně jedna osoba? Na to jsou potřeba dva lidi, za každým volantem jeden řidič.
Na přednáškách sepisují jakési úvahy o Bohu, neměl by ten profesor přednášet a diskutovat o tom s nimi?

Všichni lidi, co se s Tessou baví, jsou "hodní". Trevor je hodný, Christian "ne Grey" je "hodný", jeho asistentka je na ni "hodná", následkem čehož si vydedukuje, že jsou její přátelé, Zed je na ni "hodný", tak se s ním líbá a pak s ním spí v posteli.

Hardin mi připadal jako totální ubožák, který potřebuje několikaletou terapii. Láska opravdu všechno nevyléčí, i když se nám to snaží vsugerovat romány typu 50 odstínů. Chce to odbornou pomoc.

Tessa je zoufalé stvoření, neschopné existence bez mužského protějšku. Předstírá inteligenci tím, že ráda čte, a ráda by byla spisovatelka, i když za celé dvě knihy vyplodila pouze domácí úkoly.

Asi bych mohla pokračovat ještě dlouho. Tohle je prostě špatná kniha. Ale rozhodně si ji přečtěte, ať víte, jaké pitomosti jsou schopni lidé vyplodit.

Komentáře (0)