Případy pro kriminálku

recenze

Případy pro kriminálku (2018) / Maru.Maruska
Případy pro kriminálku
Už poměrně dlouho jsem se chystala na nějaké dílo od českého autora Ladislava Berana. Tento muž má na svém kontě pěknou řádku děl, která jsou zařazena do edice Původní české detektivky. Navíc jsem na něj slyšela hodně pozitivních hodnocení - nastal tedy nejvyšší čas, abych se do nějaké jeho knihy pustila. A dílem osudu je, že Nakladatelství MOBA zrovna vydala jeho novinku Případy pro kriminálku. Tak jsem neváhala a pustila se do čtení.

Ladislav Beran se ve svých knihách vrací do české minulosti. Tentokrát nezachází moc daleko - většina případů se odehrává na začátku 90. let. Vzhledem k tomu, že historii mám ráda, vůbec by mi nevadilo, kdyby šel i hlouběji. Ale předpokládám, že takové případy jsou zpracovány v již vydaných knihách. Na druhou stranu 90. léta mi jsou blízká, takže si rozhodně nestěžuji.

Jak napovídá samotný název, kniha je souhrnem několika kriminálních případů, na kterých si s větším či menším nadšením smlsnou zástupci píseckého kriminálního týmu. Pokud jste už od Ladislava Berana něco četli, asi jste se se Studničkou (řečeným Studna), Machem (Machouš) či šéfem kriminálky kapitánem Karasem a dalšími členy setkali, takže není třeba tyto osoby více představovat. Pokud ne, tak mohu říct, že si mezi nimi určitě vyberete své oblíbené hrdiny (mě bavily hlavně slovní šarvátky mezi vyšetřovateli). Asi každý si všimne brilantního logického uvažování těchto osob, které nakonec ve většině případů vede ke zdárnému vyřešení případu. Jednotlivé případy budí dojem oddělených povídek, které jsou propojeny právě hlavními postavami. Asi není překvapivé, že některé mě bavily více a jiné naopak méně. Celkově však převládají pozitivní dojmy.

V první řadě musím říct, že minimálně na této knize je opravdu znát, že Ladislav Beran skutečně pracoval pro píseckou kriminálku. Z jeho textů mám pocit, jako bych sama seděla na služebně a poslouchala rozhovory členů vyšetřovacího týmu. Oproti jiným knihám je zde styl psaní více strohý, ale nemyslím, že by to bylo ku škodě věci. Spíše to vypovídá o tom, že veškeré city a emoce musí jít při vyšetřování stranou (ale přiznejme si to: i tady se to ne vždy vyšetřovatelům podaří). I tak je to však pro mě v tomto směru zcela nová zkušenost. Co mě ještě zaujalo, je autorův břitký humor, který se lehce mísí s nadsázkou. Zajímavé ovšem je, že kromě tohoto z jeho slov vyzařuje i příjemná vlídnost a lidskost. A tyto vlastnosti mají i samotní vyšetřovatelé. Zajímavá kombinace, nemyslíte? O tom, že v knize nechybí příjemné napětí se snad ani zmiňovat nemusím - přece jen jde o detektivní příhody.

Celkově jsem z díla příjemně překvapená a už teď vím, že od tohoto autora si určitě ještě něco přečtu. Případy pro kriminálku doporučuji všem, kteří mají rádi české detektivky vystavěné na reálných základech. A také těm, kteří mají v oblibě město Písek.

Komentáře (0)

kniha Případy pro kriminálku recenze