Případ Amelia

recenze

Případ Amelia (2014) 4 z 5

/ Morsie

Pokračuji ve své spanilé krasojízdě a přináším další ze svých knižních postřehů. Máma sice říká, že bych se měla krotit, a že bych měla konečně začít dělat něco užitečného, jenže znáte to – v případě knížek si nejde pomoct. A já jsem si prostě nemohla pomoct, když jsem na nočním stolku svojí kamarádky objevila Případ Amelia.

Tahle knížka mi teda dala, to vám můžu narovinu říct. A teď nemluvím o jejím hlavním příběhu, jako spíš o tom, že jsem se díky ní znovu ocitla na střední.

Už jsem skoro zapomněla, jaké to je. Jaké to je být tím nepochopeným, osamělým, depresivním tvorem, který aspoň jednou týdně myslí na sebevraždu. Zkrátka být tím správným puberťákem, ne žádnou vyšlechtěnou Barbie nebo alfa samcem bez mozkové aktivity. Být tím frackem, který má nejtěžší život na světě.

Když na to vzpomínám, byly krásné časy – tak bezstarostné. Nicméně i když jsem byla ukázkovým emo dítětem, stále žiju – protože přiznejme si, byla to jen póza. Jenže ne vždycky to tak musí být.

Třeba jako v případě Amelie Baronové, patnáctileté úspěšné studentky, kterou jednoho dne napadlo, že umí lítat a skočila ze střechy své školy – na beton.

Kdo by to byl do ní řekl? Vždyť zrovna Amelia byla ukázkovým vzorem pro svoje vrstevníky. Dobře se učila, celkem vynikala ve sportu, měla jednu nejlepší kamarádku a její nejoblíbenější společností byly knížky. Je tedy pravda, že nebyla dvakrát oblíbená – což se podle toho všeho není čemu divit – ale rozhodně to nebyl důvod k tomu, aby si brala život.

Jediné, co k tomu nasvědčuje je fakt, že v den Ameliiny sebevraždy byl odhalen přestupek v podobě plagiátorství, díky kterému si vysloužila vyloučení z její soukromé školy. Že by tohle byl ten důvod? Policie tvrdí, že ano.

Ameliině matce Kate to ale nestačí.

Kate ví, že by se její dcera nezabila. Možná že nebyla matkou roku, možná že dávala až moc velký prostor svojí kariéře, ale s Amelií si rozuměly a Amelie přece věděla, že Kate to všechno dělá kvůli ní. Byla to rozumná holka. Nezabila by se.

Policie si ale stojí za svým a tak Kate nezbývá, než se s tím vším vypořádat. A jediné, co jí může pomoct nemyslet na to, že jako matka selhala, je její advokátní kancelář – problémy druhých vám vždycky ulehčí.

A právě tehdy obdrží tu esemesku. Ta dvě slova, která ji znovu utvrdí v tom, že policie něco přehlédla.

Amelia neskocila.

Kate netuší, kdo ji tu zprávu poslal, co je ale důležitější, měla pravdu a teď to musí všem dokázat. Dluží to své dceři. Proto začne znovu obcházet Ameliiny spolužáky, učitele, prohledává její pokoj i počítač. Na vlastní triko pátrá a snaží se poskládat pravdu. Pravdu, kterou Amelia střežila jako oko v hlavě.

No co mám na to říct?

Skvělý thriller, který přestože má pár debutantských chyb, vás od první stránky totálně vcucne do děje. Dobře poskládaný příběh, velice reálné postavy, které s každou stránkou získávají na opravdovosti. Případ Amelia má všechny atributy dobře zvládnuté knihy a já už se teď těším, co autorka ukáže příště.

A jak už jsem psala výš, pro mě má tahle knížka v srdci svoje speciální místo, že mi připomněla mých sladkých náct.