Princezna čarodějka

recenze

Krvavý lístek (2020) / Kikina182
Princezna čarodějka
V Renaltu je magie přísně zakázána. Jakákoli čarodějnice, kterou tribunál odhalí je ihned popravena. Tedy až na jednu. Většina lidí tuší, že princezna Aurélie praktikuje magii, ale nemají důkaz. Navíc její matka vynakládá neskutečnou snahu, aby ji držela od tribunálu co nejdál. To lidem však nezabraňuje v tom, aby si šeptali a vyhrožovali jí.

Naštěstí se má princezna už brzy vydat do Achlevy, kde se má provdat za budoucího krále. V této zemi nikdo nemá s magií problém a tak by tam měla být v bezpečí. Jenže nejdříve se tam musí dostat, což se už dřív zdálo nebezpečné, ale teď je to mnohem nebezpečnější. A Aurélie tak musí vložit svůj život do rukou lidem, kterým nemůže věřit.

Příběh je vyprávěn v ich-formě prostřednictvím Aurélie, což je podle mě skvělé, protože tak kniha umožňuje přístup ke všem princezniným myšlenkám a neodhaluje věci, které by neměly být odhaleny tím, že by byla kniha vyprávěna z více pohledů.

Trochu mi nevyhovuje styl psaní. Crystal Smith nepíše špatně, ale je to takový nemastný neslaný styl. Nejlepší jsou takové styly psaní, které jakoby splynou s příběhem, stanou se jeho součástí a dovolí tak čtenáři, aby s příběhem taktéž splynul. Obzvlášť pak u tohoto typu young adult literatury.

V tomhle případě mi však styl psaní přišel nezúčastněný. Jako kdyby stál opodál příběhu. Sice nebylo nijak problematické se do knihy začíst, ale pořád jsem kvůli stylu psaní tak nějak vnímala, že se jedná jen o příběh a nemohla jsem se jím nechat pohltit, což mě docela dost mrzí.

Jinak však autorce po technické stránce nemůžu nic vytknout. Její styl psaní je opravdu dobře vyvážený. Nikde žádné zdlouhavé popisy nebo zdržovací scény a zároveň není skoupá na detaily ani zajímavé dialogy.

Na příběhu se mi hrozně moc líbí, jak autorka pojala magii. Nedržela se poznatků o magii, které se opakují ve většině knih, ale vytvořila od začátku něco úplně jiného. Nový systém magie, se kterým dokázala vytvořit opravdu hodně zajímavých a občas i zarážejících věcí a situací.

Ale nejen tohle, ale i celkově příběh se mi moc líbil. Je pravda, že ten už je o kapku méně originální než ztvárnění magie. Autorka použila některé typické zápletky, které často potkávám i v jiných knihách. Ovšem zároveň jim vdechla naprosto jiný rozměr. I když to začalo něčím starým a známým, tak to nakonec přerostlo v něco úplně nového a překvapivého.

V důsledku se tedy nedá říct, že by byl příběh nějak předvídatelný. Tedy s výjimkou jedné věci, ale i ta byla obalená tolika různými originálními věcmi, že to vlastně do příběhu skvěle sedlo a svým způsobem celý příběh zjemnilo.

Neskutečně nadšená jsem z postav. Nejen, že je autorka skvěle popsala, ať už vzhledově nebo povahově, ale především se jí podařilo vyvarovat se všem knižním klišé. Žádná slabá, upejpavá a důvěřivá hlavní hrdinka. Ani princ v lesklém brnění, který by musel všechny zachránit. Zkrátka se jí podařilo perfektně vyvážit slabé a silné stránky všech postav, takže jediné, které jsem skutečně nesnášela byly ty, u kterých to bylo autorčiným záměrem.

Na knize mi sice pár věcí nesedlo, ale i tak jsem z ní nadšená. Moc jsem nevěděla, co od ní čekat, ale rozhodně je to knížka, která stojí za přečtení, a určitě vám ji můžu doporučit. Možná, že vám sedne styl psaní lépe než mě a kniha se vám bude líbit ještě mnohem víc.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Fragment.

Komentáře (0)

kniha Krvavý lístek recenze