Příliš stručná teorie

recenze Teorie her (2014)

Příliš stručná teorie
Úmysl nakladatelství Dokořán a Arga vydat tuto knihu je chvályhodný a já jsem zajásal, když jsem někdy před rokem tuto knihu uviděl v jejich edičních plánech. Docela jsem se na ni i těšil. Je to totiž jedna z mála populárně naučných publikací věnovaných tomuto tématu.
Teorie her leží na okraji zájmu širší veřejnosti, přitom se její různé aplikace či spíše dopady v praktickém životě týkají každého z nás. Je to fascinující obor matematiky, v němž matematika dokázala exaktním způsobem popsat naše chování a rozhodování, o kterém máme tendenci říkat, že je to záležitost psychologická a tudíž jen stěží předvídatelná.
Kniha Kena Binmora se od počátku snaží „univerzálnost“ teorie her zdůrazňovat a upozorňuje na široké možnosti jejího uplatnění. Její uspořádání je však systematické a „děj“ postupně graduje od jednoduchých modelů nekooperativních her až po opakované hry kooperativní a jednotlivé „aplikace“. To je však stručná charakteristika uspořádání knihy. Ono ve skutečnosti není jednoduché najít přehledné uspořádání tématu, které je tak široké, na dvě stě třiceti stránkách. Podtitul anglického originálu „Velmi stručný úvod“ je totiž příliš svazující a nedává prostor věnovat se všem potřebným aspektům teorie her detailněji.
Pro čtenáře, kteří o teorii her dosud neslyšeli, bude jistě překvapením, že se v knize nesetkají s rozborem pravidel Člověče nezlob se nebo výchozích postulátů pro pravidla mariáše. I když hrám, tak jak je známe z běžného života, se autor nevyhýbá. V kontextu teorie her je však „hrou“ rozuměna interakce dvou lidí (ale nemusí jít zdaleka jen o lidi), jejíž podstatou je soupeření o nějaký užitek, či chcete-li zisk, profit nebo výhru. Takové interakce můžeme rozdělovat na hry s nulovým součtem a hry s nenulovým součtem. V těch prvních vždy výherce získá něco na úkor poraženého, v těch druhých mohou mít zisk ze hry obě strany (v managementu se se dost často hovoří o situacích „win – win“).
To je jedno z několika možných dělení her, pravděpodobně to nejznámější. Dalšími kategorizacemi jsou hry kooperativní a nekooperativní, hry s úplnými informacemi a neúplnými informacemi, hry jednorázové a opakující se atd.
To, co je v teorii her podstatné, jsou strategie řešení konkrétních interakcí, tedy volba způsobu, jak vyhrát a získat užitek. Právě volba vhodné strategie činí z teorie her to nejzajímavější a zároveň to nejkomplikovanější.
Tomu všemu se Binmore věnuje a snaží se vysvětlit podstatu a ilustrovat vše na modelových situacích. Kapitoly s vyšším pořadovým číslem přecházejí od vysvětlování základních principů a k popisu vlivu teorie her na složité systémy, jako jsou ekonomie, politika, evoluční biologie a ukazují, že výběr herních strategií nemusí být vlastní jen člověku se schopností uvědomovat si, co činí (tedy jak kdo a jak kdy), ale je vlastní i biologickým druhům, u kterých bychom to nikdy nepřepokládali, například společenskému hmyzu.
Binmore se snaží psát srozumitelně a až na několik míst není patrné, že jde o oblast matematiky, která pracuje s komplikovaným formálním aparátem. Může se proto stát, že někdo teorii her nazve na základě takové knihy šarlatánstvím. Byla by to daň za snahu napsat knihu pro širokou veřejnost.
Přesto všechno není Binmorova teorie her lehkým čtením. Místy je zjednodušení na úkor srozumitelnosti a čtenář se někdy musí spokojit s pocitem, že tak to „prostě je“. Ukázkou takového slabého místa je například konstrukce užitku v jednotlivých modelových situacích. Formulaci užitku jednotlivých hráčů je věnována jen minimální pozornost, přitom ale správně definovaný užitek je v teorii her, konkrétně při řešení jednotlivých úloh možná ta nejdůležitější část řešení. Ale budiž, jde o principy.
Na několika místech, například při konstrukci rovnovážných diagramů, je náznak napojení na jiné oblasti matematiky, jako je teorie chaosu, ale jde jen o náznaky, které spíše vzbuzují zájem, než aby vysvětlovaly.
Kniha celkově stojí za pozornost a pro zájemce o teorii her může být slušným vstupem do teorie her. Svá tajemství však nevydá snadno a každému. Vážný zájemce však musí věnovat čas utřídění poznatků a využít i jiných informačních zdrojů.

autor: Lector · 26.05.2015 v 09:58 · přečteno 712x

Komentáře (0)

kniha Teorie her recenze