Příběh ze světa, kde láska kvete, ale nevyhrává

recenze

Krutost a zloba je něco, co Srdcovou královnu předchází jako zlý předvoj. Tak ji zná každý. Každý ví, jaká je a proč je lepší se jí obloukem vyhnout. Za krutě získanou maskou královny je ale obyčejná dívka, která chtěla žít. Měla sny, měla chuť se každý den nadechnout dortového těsta, lásky a všeho, co jí její mladý život nabízel. Nikdo se ale neobtěžoval vidět, co sama Catherine považuje v životě za opravdu důležité. Všichni se chovají jako by věděli o Cathině životě více než ona sama a důležitost vlastních rozhodnutí považují za naprosto neslušné pro vznešenou dámu.

Potom se ale objeví nový dvorní šašek a Catherine si uvědomuje, jak moc stojí o vlastní sny, o vlastní rozhodnutí i o vlastní lásku. Všechno ale má svou cenu a zpočátku Catherine neodhadne, jak moc bude její zdánlivá svoboda stát...

Převyprávění příběhu Srdcové královny z Alenky v Říši divů díky Marisse Meyer nabývá úplně nových rozměrů. Bez srdce ukazuje bezcitnou královnu, když ještě nebyla bezcitná a věřila v život, v naději i v lásku.

V klasické Alence je Srdcová královna stěžejní postavou, nicméně vždycky poměrně dvourozměrnou a prskající oheň kolem sebe. Marissa Meyer ji ukázala v tom nejupřímnějším trojrozměrném zobrazení. Po přečtení už Srdcovou královnu čtenář nedokáže vnímat jenom jako zlou královnu, která si přeje zkázu. Vidí, co všechno vedlo k tomu, jaká je a proč je tak krutá a zlá. I ty nejvíce absurdní věci mají svůj dobrý důvod a Cathin život má v rukou skoro každý, jenom ne ona sama. Každý Marissin příběh a převyprávění je originální a Bez srdce není výjimkou. Je to sice trochu jiný pohled na Říši divů a za zrcadlem než z pohledu Lewise Carolla, ale jednoznačně dělá originálnímu příběhu velkou čest a obnovuje jeho krásu, nadčasovost a nekonečnou neobjevenou představivost.

"Nejlehčí způsob, jak něco ukrást, je přesvědčit danou osobu, aby se toho vzdala dobrovolně."

Bez srdce je od začátku zahaleno tou pravou bláznivě ztřeštěnou atmosféru Říše divů, kterou nádherně doplňuje legendární Kloboučník a kocour Šklíba se svou zálibou v tuňáku. Další věcí, kterou jsem na celé knize naprosto zbožňovala byla postava Šprýma a to nejen proto, že v mých představách fakt hodně dobře vypadá. Hlavně z toho důvodu, že jeho charisma je nesmírně povznášející a opravdu okouzlující a celkově jak ho Marissa napsala stálo za to neustále jenom číst a číst a číst. I romance mezi hlavními hrdiny mi přišla nesmírně krásná, tolik zakázaná a tajemná. Něco na té zkáze je.

Marissa Meyer knihou Bez srdce absolutně nezklamala. Po Měsíčních kronikách vytáhla těžký kalibr a rozhodně to zvládla úžasně. Nesmírně mi Cathin příběh trhal srdce a od začátku až do poslední možné chvíle jsem doufala, že post Srdcové královny si s radostí převezme někdo jiný. Velmi oceňuji, že mezi řádky to není jenom moderní fantasy s prvky klasické pohádky, ale také se zároveň vcítíte do kůže Catherine, jejíž život byl celou dobu ovládám lidmi jí nejbližšími, kteří považovali za nejlepší věci, do kterých byla od začátku vyloženě nucena.

Myslím, že tohle dílo Marissy Meyer, uvádějící Srdcovou královnu v úplně nových, neobjevených souvislostech, je opravdu triumfální. Moc bych si přála, abych byla po přečtení Bez srdce alespoň v půlpořádku.

Komentáře (0)