Příběh pomsty z pohřebního ústavu

recenze

V českém prostředí první kniha rakouského spisovatele a fotografa Bernarda Aichnera působí jako malé zjevení. S jeho jménem se totiž pojí jedno velké srovnání. A není ledajaké. Sousloví „konkurence skandinávských detektivek“ upoutává na to, že se bude jednat o velmi zajímavou knihu, kterou bychom v knihkupectvích neměli minout. Jak si však v tomto srovnání kniha opravdu vede?
Vůbec ne špatně. Ovšem nedá se srovnávat nesrovnatelné. Skandinávská detektivní literatura vyrostla z naprosto jiného základu než v jiných zemích. Autoři jako jsou Jo Nesbo, Jussi Adler-Olsen a další do svých knih promítají spousty dalších motivů, rádi pracují s minulostí, ale i s tamními přírodními živly a scenériemi. Často do svých příběhů přimíchávají reakce na současnou společenskou situaci a tak dále. Rakouská detektivka je jiná. Když nebudeme počítat rakouské Alpy a na pár stranách knihy rakouský venkov, tak nic z výše uvedeného v knize nenajdeme.
Ovšem nejedná se o nic, co by bylo na škodu. Kniha se výborně čte, příběh má švih a odsýpá. Jen se zkrátka nehodí srovnání se skandinávskými detektivkami. Možná v ohledu prodejnosti ve svém domovském Rakousku je Bernard Aichner srovnatelně kupovaný a čtený. I přesto, že toto srovnání přiláká jistě nemalou skupinu čtenářů, na obálce knihy by díky uvedeným výtkám nemělo být.
Hlavní hrdinka Brunhilda Blumová vede spořádaný život s manželem Markem. Mark je policista a Brunhilda vede pohřební ústav po svých adoptivních rodičích. Brunhilda je doslova „přítelkyní smrti“, jelikož pohřební ústav má přímo v domě. Rodinnou idylu naruší až Markova smrt před domem. Brunhilda se dopátrá faktů, které vedou ke zjištění, že se nejednalo o žádnou nešťastnou náhodu. Mark se před svou smrtí věnoval případu, v němž začal postupně rozkrývat detaily únosu a týrání několika lidí. A proto musel zemřít. Brunhilda tak chce dokončit Markovo pátrání vlastními silami a zároveň se pachatelům pomstít.
Aichner používá strohé, místy až neosobní věty a nepoužívá žádná dlouhá souvětí. Díky tomu se kniha velmi svižně čte. Příběh rychle plyne a není zdržován zbytečnými slovy a popisy. Naopak si autor dává záležet, aby co nejrychleji a nejúsporněji vystihl podstatu věci. Dal si také hodně záležet na tom, aby prostředí a samotný příběh byl věrohodný. Kde ovšem kniha ztrácí je psychologie postav a jejich motivace. V tomto ohledu má kniha, potažmo autor co dohánět na skandinávské detektivky. Nicméně i přes tyto výtky příběh působí uvěřitelně, jen s velkým a jednoznačným ale.
Nálepku světový bestseller si kniha určitě zaslouží. Sám jsem velmi zvědavý na další díly této „funebrácké“ série, které na sebe doufám, nenechají dlouho čekat. Kniha za přečtení rozhodně stojí. Každého čtenáře uchvátí svou svižností a akčností.

Komentáře (0)