Příběh o dospívání na maloměstě 90. let

recenze

Vertigo (2016) 4 z 5 / honZic
Vertigo

Letošní cenu Literární ceny Knižního klubu si odnesla zdařilá novela debutujícího autora Patrika Girgleho Vertigo. Velmi útlá kniha popisuje dospívání hlavního hrdiny Dušana na pozadí bouřlivých porevolučních devadesátých let. Příběh o prožití prvních lásek, sexuálních zkušeností, ale i prvních kocovin svým psychologickým záběrem přesvědčil porotu ke stanovení letošního vítěze.
Jednou z porotkyň této ceny je i česká prozaička Petra Soukupová. Není tedy proto překvapením, že právě Soukupová dala hlas této „nervní i drsné“ knize. V mnohém totiž připomíná právě knihy samotné Soukupové.
Autor má atmosféru devadesátých let v krvi, díky čemuž je schopen ji sugestivně vylíčit. Příběh knihy je tak osazen ledabylými, ovšem umně propojenými, zmínkami o začínajícím spisovateli Vieweghovi, kapele Lucie, Pink Floyd, či hlavním hrdinou dlouho očekávaným koncertem kapely Tublatanka.
Stejně jako ve svých knihách Petra Soukupová, odhaluje postupně plujícím příběhem čtenáři Girgle duši hlavního hrdiny. I přes útlost knihy tak činí autor pomalu, opatrně. Čtenář se tak nemůže zbavit dojmu, že před ním autor odhaluje sám sebe. Vše probíhá za pomoci alkoholu, večírků, probdělých nocí a spousty vykouřeného cigaretového tabáku. Hlavní hrdina Dušan je také pln neutuchající touhy po ženách. Ta k dospívání samozřejmě patří, ovšem nese s sebou také na touhu navazující zklamání.
Autor v knize popsal dospívání, které sám mohl prožít bez jakýchkoliv okolků a zbytečných klišé. Nevyhýbá se ani střetům s rodiči i učiteli. Kniha je také plna spousty postav, jež děj chtě nechtě ovlivňují. A v tom tkví kromě duše hlavního hrdiny největší síla knihy. Patrik Girgle vytvořil silné rozvíjející se vedlejší postavy, které jsou popsány z pohledu sedmnáctiletého hlavního hrdiny natolik věrohodně, že budou každému připomínat nějakého kamaráda ze školy.
Dospívání ať probíhá v jakékoliv době je natolik bouřlivým obdobím v životě každého z nás, že Girgleho knihou se přesuneme právě do toho svého období. Kniha tak na každého působí jinak a každý si v ní najde to své. Ovšem každého čtenáře silně zasáhne přímo do srdce.
Jedná se o nebezpečnou knihu. V čtenářích totiž otevře jejich Pandořinu skříňku plnou minulosti. První láska, schovaná kdesi vzadu v hlavě, vystupuje před zrak a s úsměvem mrkne, aby zase tak rychle jako přišla, opět odešla kamsi do minulosti. Do vzpomínek. Natolik je to silná kniha. A takových se nepíše mnoho.

Komentáře (0)

Přidat komentář