Příběh nejen pro milovníky Bretaně

recenze

Přístav naděje (2016) 5 z 5 / Mermaida
Přístav naděje

„Poprvé v životě se rozhodla sama. Poprvé v životě to byla ona, kdo určil, co se má stát. Poprvé v životě se osvobodila ze závislosti na člověku, s nímž řadu let žila.“

Velice zjednodušeně by se dalo říct/napsat, že je to kniha o naději. Ó, ano! Ale rozhodně tato kniha toho má v sobě daleko více.
V díle autorky Niny George se setkáváme s šedesátiletou Marianne, která se rozhodne, že už nechce žít. Těch důvodů proč, je hned několik a čtenář se je v knize dozví. Odhodlá se život ukončit na výletě v Paříži, skokem do Seiny, odkud ji ale zachrání cizí muž. V nemocnici, kam ji po záchraně života odvezou, se ji do rukou dostane malovaná kachlíková dlaždička. Je na ní přístav Kerdruc. A tak se rozhodne, že svůj život skoncuje tam - v moři.
Zde si ale uvědomí, že ona je svým pánem, ona sama si může zvolit a rozhodnout, kdy je ten správný čas, nemusí to být dnes, ale třeba zítra, ...
A tak svůj úmysl, který ji sem do Kerdrucu přivál, zemřít, pomalu odsouvá...

„Život není krátký. Je příliš dlouhý na to, aby byl marněn tím, že člověk nemiluje, nesměje se a nerozhoduje, Začíná okamžikem, kdy dotyčný poprvé zariskuje, ztroskotá a zjistí, že neúspěch přežil. S tímto vědomím, se odváží všeho.“

Mé hodnocení: Do Marianne, hlavní hrdinky jsem se velice brzo vžila/vcítila, ačkoliv jde o šedesátiletou ženu, ale tak nějak stejně nevyrovnanou životem. Podle právě prožívaného a popisovaného, jsem musela spolu s (nebo nad) Marianne se smát, plakat, vzdychat, usmívat se, a nechat po tváři téci slzy štěstí nebo smutku. Takto emočně na mě kniha působila. Autorka v knize ukázala, jak není nikdy pozdě na to vzdát se a odejít od nespokojeného života, od manžela, od všeho, co dosud znala. A poznat něco nového, novou zemi, nové přátele, a i lásku. Lásku tak hlubokou a vášnivou, že se člověk při čtení ani nestihne pozastavit nad tím, že nejde o mladou dvacetiletou dvojici, ale o ženu a muže vrásčitého vzezření. :-) To mělo na příběhu tu nejpůvabnější smyslnost a čtivost. Kniha se četla velice svižně, příběh si plynul podle libosti, ale rozhodně na mě nepůsobil nijak rozvláčně. Ba naopak, hltala jsem stránku po stránce - hladová po tom, jak to s Marianne dopadne.
Jestli i vy se chcete začíst do nevšedního příběhu šedesátileté ženy, a přitom vplout do krásy Bretaně a jejího Kerdrucu, tak rozhodně neváhejte po knize sáhnout. Domnívám se totiž, že tohle dílo, jen tak z ruky nepustíte.
Mě velice dojalo.

Komentáře (2)

Mermaida
Mermaida
08.07.2017

Děkuji! .)

Yunnan
Yunnan
08.07.2017

Výborná recenze :o)! Souhlasím. Knihu jsem četl a moc se mi líbila. Nina George píše velmi poutavě a čtivě. Příběh a děj vás pohltí a vy jste s jejími hrdiny na tom místě a prožíváte vše, co oni.