Příběh nadaného klaďase Robyho si nemůžete nezamilovat

recenze

Ranhojič (2004) / meluzena

Výborná knížka. Sice tlustá bichle, ale čte se jako nic.

Líčí příběh Robyho, který to neměl v životě lehké, ale nikdy se nevzdal. V 9 letech objevil, že má schopnost poznat, zda člověka čeká blízká smrt - přesně to pocítil u své matky a zakrátko i u svého otce. Po smrti rodičů se osm sirotků rozešlo každý jinam - kdo si je byl ochoten vzít k sobě. Robyho vzal bradýř-ranhojič jako učedníka s tím, že pokud se přes zimu nenaučí žonglovat s pěti míčky, zbaví se ho. Tak opustil rodný Londýn a začal se jeho kočovný život ranhojiče.

Když už toho uměl na ranhojiče až dost, stále ho soužilo, že neumí pomoci každému. A tak ho jeho touha stát se lékařem donutila vydat se studovat k proslulému Avicenovi (persky Ibn Síná) až do daleké Persie. Ale aby tam vůbec mohl začít studoval, musel předstírat, že je Žid, za což riskoval trest smrti jak od muslimů, tak od křesťanů.
Cesta do Persie v té době byla nebezpečná, dlouhá a namáhavá a vlastně byla předzvěstí dalších nebezpečí, námahy a výzev, které ho v Persii čekaly.
Persie je totiž dost jiná země, a tak nestačilo se naučit jen jejich řeč a písmo... („Robert stál jako u vytržení a sledoval všechno s novou intenzitou, protože zkušenost s karkanem (obdoba pranýře) v něm vyvolala dojem, že jako cizinec sice jedná podle svého názoru přirozeně, jenže Peršané jeho chování považují za nepřípustné a nebezpečné. Obával se, že jeho život bude do značné míry záviset na tom, jak rychle pochopí jejich zvyky a myšlení a ztotožní se s nimi.“)

Začne v Persii studovat? Dokončí svá studia? Vrátí se domů do Anglie? Setká se se svými sourozenci? Ožení se?
Příběh mnohokrát vypadá jako že už končí nebo že už je tu happy end (cože, tak brzo?), ale děj nabere zas jiný směr a vy hltáte to, co má přijít.

---

Knížka je velice čtivá, takže se od ní člověk těžko odtrhává. Navíc Roby je bystrý a houževnatý klaďas s vícero nadáními, takže se s ním čtenář rád ztotožní, protože by byl (třeba) rád taky tak čestný a pracovitý a byl dítětem Štěstěny.

Občas bylo sdělení v textu podivně zamlženo, některé věty se daly vyložit více významy nebo rozkrývaly děj jen mlhavě (ale nebyl v tom onen rafinovaný záměr, který vás baví), takže jsem musela přečíst některé odstavce vícekrát.
Problém mi dělalo množství perských jmen, v kterých jsem se ztrácela. Naštěstí těch důležitých postav tam zas tolik nebylo, takže si bylo lze domyslet, o kom že je právě řeč.

---

Pár citátů:
„Čekal, že se něco přihodí, ale nic se nedělo za čas pochopil, že se o sebe bude muset postarat sám.“

„Francouz si nakonec odplivl a řekl: „Nemám rád Nemce a netěší mě, že musíme jet jejich zemí.“
„Ale narodil ses přece tak blízko od nich, jak jen je to u Francouze možné.“
Francouz se zaškaredil: „Člověk může žít na samém okraji mořského břehu, a presto nemilovat žraloky.““

„Rabín mě požádal, abych s tebou promluvil. Jedno tiché slovo moudrému muži je lepší než rok dohadování s bláznem.“

Komentáře (0)

Přidat komentář

---