Příběh Edgara Sawtella

recenze

Příběh Edgara Sawtella (2012) / Verrrunka (1115 views)
Příběh Edgara Sawtella
Kniha Davida Wroblewski vypráví příběh němého chlapce Edgara, který žije na statku, kde jeho rodina chová psy. Jak se Edgar vyrovná se vším, co si pro něho život připravil? 

Příběh Edgara Sawtella je románovou prvotinou Davida Wroblewski. David pochází z USA (podle jména těžko poznatelné) a vyrůstal nedaleko národního parku Chequamegon, kde se odehrává také děj jeho první knihy.   
V knize najdeme 4 hlavní postavy, kolem kterých se děj točí. Samotného Edgara, jeho rodiče a Edgarova strýce. Nechybí ani nejlepší přítel člověka- Edgara, fenka Mandlička. Edgar je němý, velmi šikovný a snaživý chlapec. V některých situacích je jeho chování až nepřirozeně dospělé. Jeho matka Trudy, řekla bych až nereálná žena, téměř nezranitelná, dokonalá, milující matka a manželka, výborná cvičitelka psů, jediným černým bodem v její dokonalosti se zdá být podlehnutí Claudovi. Edgarův otec, Gar, je uzavřený muž, špička ve svém oboru, celý svůj život obětoval psí farmě. Bohužel nás v knize brzy opustí.  Mandlička, věrná přítelkyně našeho hlavního hrdiny, poslušný a inteligentní pes, který provází Edgara už od narození, má v knize také pár kapitol, ve kterých se dozvídáme, jak to celé vidí. A nakonec Claude. Už od prvního okamžiku jasný hajzlík, černá ovce rodiny, která na psí farmě udělá nejeden rozruch. Ale abych na něj neházela jen špínu- o psy se umí také velmi dobře postarat.  
Na více jak 500 stranách prožíváme společně s Edgarem jeho život, který rozhodně není procházka růžovým sadem. Edgar se narodil němý. Naučil se vlastní znakovou řeč, takže je hodně odkázán na své rodiče při komunikaci s ostatními. Velmi obdivuji, že se Edgar naučil pomocí znakové řeči i trénovat psy. Další důkaz toho, jak jsou to inteligentní zvířata. Nejlepší Edgarovou přítelkyní je fenka Mandlička a doslova si rozumějí beze slov. Edgar žije spolu se svými rodiči vcelku poklidný život na venkovském statku, kde jeho rodina už tradičně chová Sawtellovi psy. Dozvídáme se hodně o chovu psů, kde každý musí přiložit ruku k dílu, aby se rodina uživila. Klidné vody rozvíří příjezd strýce Clauda. Edgarův otec, Gar, si se svým bratrem moc nerozumí, často se spolu přou a Claude nakonec statek opustí. Když v zimě za podivných okolností zemře Edgarův otec a jeho matka chytne ošklivý zápal plic, příběh začíná nabírat na obrátkách. Na statek se vrací strýc Claude, který se postupně vetře do života na farmě i do srdce Edgarovy matky.  Vcelku poklidný náhled do jednoho neobyčejného života začíná pomalu nabírat na obrátkách. Po tragické události je Edgar nucen opustit svůj domov a vydat se do divočiny. Ale byla by škoda připravit vás o ta překvapení, takže dál už musíte číst sami…   
Kniha je rozdělená na pět částí. Je zde spousta vnitřních monologů, hlavně Edgarových, možná až moc podrobné detaily ohledně chovu psů a někdy trochu zdlouhavé odbočování od hlavního děje. Postava Edgara se mi zdá trochu méně reálná, celou situaci vyhrocuje právě to, že je němý. Bez tohoto hendikepu hlavního hrdiny by kniha byla možná trochu svižnější.  
Toto dílo ocení hlavně milovníci psů, neobvyklých příběhů a dramatických zápletek, lidé, kteří věří, že pouto mezi člověkem a psem může být neuvěřitelně pevné.  
Doufám, že vás tato recenze zaujme a společně se budeme těšit na další dílo pana Wroblewski. 

Komentáře (2)

kniha Příběh Edgara Sawtella recenze

malc8k
20.07.2012

ano,já jsem psa měl taky (ale němý teda nejsem :)), tak chápu,že asi ke knize máte náký vztah,ale podání recenze mi přijde jakési mdlé,bez života,spíš mi to přišlo jako anotace ke knize.nechci se vás nějak dotknout,ale mně to teda za srdce nechytilo,což se asi od této knihy očekává,ne ?
ale snaha tam je,a musí se cenit.

Yvette
19.07.2012

Dovolím si napsat první komentář, nedá mi to...
Podle mě je toto čtenářský deník. Většina textu je seznamování s příběhem. Samotná recenze je obsažena na pěti řádcích...
Myslím, že by se šlo ke knize více rozepsat, hlavní hrdina má hendikep, takže psychologie. Na knihy s psychologickým podtextem a detektivky se dají napsat delší recenze:-)
Třeba zrovna ta poslední věta by šla rozepsat podle mě daleko více...Vlastně nejen ona. Myslím, že když se napíše nějaké mínění, je třeba ho zdůvodnit - ať kladné, či záporné. Více bych se nad tím zamyslela, nad celým příběhem, stylem autora, neváhala bych hlavní postavu porovnávat s obecným míněním apod...
Například nechápu - píšete, že Edgar se vám zdá jako méně reálná postava a vyhrocuje se to tím, že je němý. Nereálný je proto, že je němý? Samozřejmě, že asi ne. Ale není to tu nijak vysvětleno, právě v té části věnované recenzi, posouzení...

Zase na druhou stranu oceňuju zajímavý perex, nebo resp. nabuzení čtenáře, krátké shrnutí. To mi u některých jiných chybí...

Co mi ale chybí u většiny recenzí zde zveřejněných je nakladatel. Snad jen BoboKing tento detail nevynechává (pokud jsem někoho vynechala, tak se omlouvám), to by mělo být podle mě v každém článku.