Přelomová kniha, definitivně bořící mýty o slučitelnosti islámu s demokracií

recenze

Nová kniha známého německého autora je opět literární událostí par excellence a je potěšující, že se díky nakladatelství Leda dostává i k českým čtenářům. Hlas Thilo Sarrazina je jedním z posledních, které volají z pouště dnešního německého multikulturního šílenství a apelují na zdravý rozum a pud sebezáchovy. Rubikon však již byl pravděpodobně překročen a naděje na záchranu před pokračující muslimizací každým dnem pohasíná. Hlavní tragédie spočívá paradoxně v tom, že se nejedná o nevyhnutelný proces, ale o dobrovolnou národní sebevraždu, kdy většina Němců dává ve volbách hlas stranám, které je vedou do záhuby.
Mohlo by se zdát, že psát další a další knihy na téma principiálních rozporů mezi islámem a demokracií, je vlastně kontraproduktivní. Takový typický Gutmensch (německý lingvistický ekvivalent českého sluníčkáře) je přece člověk, zcela zaslepený ideologickými předsudky a tudíž nepřístupný logickým argumentům a neschopný racionálního dialogu. Unisono odsuzující a mnohdy až nenávistné reakce na jeho knihu ze strany německých mainstreamových médií však dokazují, že Thilo Sarrazin nepíše zbytečně.
Když se podíváme, čím tentokrát brilatní sociolog píchl do vosího hnízda povinné adorace islámu jakožto „mírumilovného náboženství“, s překvapením zjistíme, že se vlastně ničeho „islamofobního“ nedopustil. Kniha Nepřátelské převzetí (s podtitulem Jak islám brání pokroku a ohrožuje společnost) je prosta jakýchkoli emocionálních vyjádření a vůbec všeho, co by mohlo být považováno za protimuslimskou propagandu a věnuje se pouze faktografickému rozboru základních textů (korán, hadísy, šaría) a jejich praktických aplikací v jednotlivých muslimských zemích. Právě tímto je však z pohledu vládnoucích elit a jim posluhujících médií tak nebezpečná – autora nelze ani při sebevětší snaze obvinit z „šíření nenávisti“, přičemž proti jeho železné logice není možná žádná adekvátní obrana.
Základním poselstvím Sarrazinovy fascinující knihy je varování před naivitou, s níž k islámskému nebezpečí přistupuje značná část německé společnosti, indoktrinovaná masivní státní propagandou. Ignorování nezpochybnitelného faktu, že islám není primárně náboženstvím, nýbrž nesnášenlivou a agresivní vojenskou doktrínou, brání otevřené celospolečenské diskusi o problematice migrace, resp. zničujících dopadech přistěhovalectví z muslimských zemí na původní evropské obyvatelstvo. Prvními a hlavními oběťmi islámské ideologie jsou přitom samotní muslimové, jejichž život je již od kolébky určován množstvím absurdních příkazů a zákazů a z nichž se posléze stávají bytosti bez vlastní vůle a elementárních morálních standardů, snadno zneužitelné k páchání zla.
Z úst některých našich politiků slýcháme rádoby uklidňující fráze o tom, že nás se to, co se v souvislosti s muslimskými migranty děje v západní Evropě, nijak netýká, protože my pro tyto lidi nejsme cílovou stanicí. Toto slaboduché chlácholení znejistělého obyvatelstva (spojené s nezastřenými výhrůžkami těm, kdo na sociálních sítích ventilují svou „předsudečnou nenávist“) může mít tragické následky, a to včetně zaplavení našeho území muslimskými vlnami, které se k nám přelijí z Německa.
Tento katastrofický scénář si snad žádný rozumný člověk nepřeje. K tomu však, aby k němu nedošlo, je třeba občanské bdělosti, projevující se mimo jiné třeba i tím, že nesedneme na lep oficiálním médiím a relevantní informace si budeme opatřovat z objektivních a spolehlivých zdrojů. Jsem přesvědčen, že jedním z nich je i kniha Nepřátelské převzetí, kterou doporučuji všem inteligentním, kriticky přemýšlejícím a vlastenecky orientovaným čtenářům.

Komentáře (0)