Přečteno: Přízraky noci

recenze

Přízraky noci (2021) 2 z 5

Kníže Dragovit je proslulý svými nekalými úmysly a temnými praktikami. Nikdo si ale nedovolí proti němu vystoupit a každý se raději snaží s ním nemít nic společného. To ale musí dřív nebo později skončit a napomoct tomu mají hlavní postavy tohoto příběhu. Pricezna Lada, Lovec démonů Karden, potulná hudebnice Noa a Jael, který utíká před morovou nákazou.

Na Přízraky noci jsem se těšila. Zaujala mě především tématika slovanské mytologie, kterou považuji za zajímavou a zároveň si myslím, že se dá v příběhu dobře využít. Hned prvním kamenem úrazu je ale to, že mytologické postavy v tomto příběhu nemají moc velký prostor. Několik se jich v příběhu sice mihne, zároveň se o nich ale nic moc nedozvíte a v příběhu jsou spíš vedlejší.

Do příběhu jsem se téměř celou dobu nemohla pořádně začíst. Děj mě nedokázal moc vtáhnout do sebe a navíc všechno ubíhalo dost pomalu. K tomu mi některé pasáže připadaly zbytečně rozepsané, což knize na čtivosti nepřidalo.

Zároveň si myslím, že by možná bylo lepší, kdyby autorka měla více prostoru se rozepsat. Přeci jenom zvládnout příběh se čtyřmi postavami a úplně novým světem na 260 stranách není zrovna jednoduchý úkol. Věřím, že víc prostoru/stran by příběhu i autorce prospělo.

Oceňuji rozmanitost postav. Každá je jiná, z jiného prostředí, i když mají všechny stejný cíl. Ráda bych se o nich ale dozvěděla víc. Vypadá to, že autorka má postavy propracované a dobře promyšlené, jen v příběhu zkrátka nebyl prostor pro to, abychom je blíže poznali. Minimálně to na mě tak působí.

Na knize je znát, že se jedná o prvotinu a vidím nevyužitý potenciál. Věřím ale, že autorka se ještě vypíše a další příběh už bude lepší.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media!