Pravda nebo fikce?

recenze

Omyl kronikáře Kosmy (2018) / Medvědářka
Pravda nebo fikce?
Kanovník Kosma dostane od svého krále Vratislava nelehký úkol. Dohledat a sepsat dějiny českého národa. Úkol to není vůbec jednoduchý, protože se toho mezi lidmi moc neví. Znají jen historii od panování Bořivoje a jeho ženy Ludmily. Ale co bylo před tím?

Kosma dostane povolení od krále, že může nahlédnout do archivů po celé zemi. Jen nesmí o svém zvláštním úkolu mluvit. Musí zůstat utajeno, dokud nebude král s výsledky hledání spokojen.
Jeho první kroky vedou do Sázavského kláštera. Tam požádá o opis listin se všemi zmínkami o Čechách, byť by to měla být jen špetička slov. Když pak opisy drží v ruce, zaujmou ho hlavně poslední slova, která zní – KROK. KAZI TH.K.. LUBO PRZEMYSLI NEZAMYS ME NATA VOJ.N NI ZLA KRZ. M.S NEKLAN GOST.VIT

Jenže co tahle slova znamenají? I díky svému příteli lovčímu Vilémovi a své nevlastní dceři Luboře začne rozplétat tajemství, která skrývají.

Kniha Omyl kronikáře Kosmy z nakladatelství Moba vás upoutá svým názvem, pokud se jen trochu zajímáte o dějiny naší krásné země. Kdo by přeci neznal Kosmu a neslyšel o jeho kronice. Učíme se o něm a jeho díle ve školách a z jeho zachovalých písemností, čerpáme vědomosti do dnešních dnů. Jenže stojí tyto informace na reálném podkladě, nebo jsou jen fikcí a dílem fantazie? Na to nám dává odpovědi tento příběh.

Počátek našeho příběhu hledejme v roce 1086, kdy je povolán Kosma ke svému královi Vratislavovi. Úkol dostane nelehký, ale protože ho baví sepisování toho, co zažívá v dnešní době, tak se toho zhostí, jak nejlépe může.

Jenže odkud by měl vlastně začít? Slova, která mu nedávají spát a která se zmiňují o muži jménem Krok nebo snad Kroko, by mohla být tím pravým vodítkem. Když mu pak lovčí Vilém ukáže jedno zaniklé hradiště, které svou velikostí předčí i Prahu nebo jiné velké hradiště, tuší, že jeho předpoklady jsou správné.

Od Kroka je to jen malý krůček k jeho dceři Tětě a Libuši. Od nich pak k dívčí válce a založení Prahy. Přesně, jak to viděla ve své věštbě Libuše – Spatřuji hrad, který se slávou nebes dotkne. Uprostřed lesa leží místo vzdálené na třicet honů a mez mu určují vltavské vlny. Toto místo na severní straně pevně chrání hlubokým údolím potok Brusnice, na jižním boku však široká a velmi skalnatá hora převyšující okolí, jež od těch skal nese jméno Petřín…

Je třeba dohledat i zbytek rodokmenu

Tomu napomůže cesta po Českém středohoří a návštěva hory Říp. Odtud je výhled do širého kraje. Vidí i hradiště Mělník, ze kterého to je jen kus cesty zpět do Prahy. Jenže po návštěvě Levého Hradce vyvstanou otázky. Uslyší tu jednu píseň, která zaseje semínko pochyb. Bylo všechno to zkoumání, cesty za poznáním a pachtění jen honění za něčím tak prostým, jak se tomu zpívá v oné písni? A co by na to řekl král?

Kniha, která mi přinesla odpovědi, ale i pár otázek. V poslední době čítám hodně knih, které se motají kolem postav jako je Bořivoj, Ludmila, sv. Václav nebo i Karel IV. Příběh o Kosmovu hledání mě zaujal. Přinesl nový pohled na historické osobnosti našich dějin a na místa s nimi spojená. Najednou jsem viděla jeho očima krajinu, kterou projížděl při svém hledání pravdy. Všímala si více detailů v jeho vyprávění a vzpomínala, jak popisovaná místa vypadají v dnešní době. Byl to krásný pohled.
Jeho bádání nás zavádí do mnohých koutů naší země, která jsou spojená s pohanskými bohy a zvyky. Jeho myšlenkové pochody nám dávají tušit, jak vznikalo jedno velké dílo. Jenže pak přijde ledová sprcha. Tedy pro Kosmu a jeho nevlastní dceru Luboru, která mu byla na cestách a bádání nemalou oporou. Tím i pro nás čtenáře vyvstávají otázky kolem celého děje. Můžeme se pak jen dohadovat, jestli to opravdu bylo tak, jak nám nakonec Kosma naservíroval ve své kronice, nebo to byl jeden velký omyl.

Komentáře (0)

kniha Omyl kronikáře Kosmy recenze