Pravda a láska po francouzsku v Čechách

recenze

Francesca se rozhodla obětovat kariéru učitelky v rodném městě Nice a následovat svého manžela diplomata do Prahy. Myslela si, že změna adresy i životního stylu bude mít pozitivní dopad na jejich hroutící se manželství.
Bohužel se tak nestane, Francesca zjistí, že její muž má milenku. Navíc pro ni není jednoduché sžít se s novým prostředím. V Praze se ještě nevyzná, ve srovnání se slunným Nice jí přijde ponurá a cizí. Nerozumí češtině, diví se, že nemůže nic sehnat a trápí se. Když začne pracovat jako lektorka francouzštiny, získává její život nádech dobrodružství a tajemna. Zamiluje se do svého studenta a tak trochu se zaplete do politické aféry.

Autorka ve svém románu čerpala z vlastních zkušeností, v Praze prožila pár let, když vyučovala kurz tvůrčího psaní. Ze svého pohledu sleduje dění v postkomunistické Praze, v době, kdy ČR předsedá Evropské unii.

Román nepatří mezi lehké oddechové čtení. Některé kapitoly jsou vyprávěny v první osobě, z pohledu Francescy, jiné zase v osobě třetí.
První část se mi četla dobře, druhá už hůř, Francescin osobní život byl převálcován politikou, kterou až tak nemusím.
Každopádně se jedná o velmi zajímavou knížku, ve které zjistíme, jak nás vidí cizinci. I když to není příliš lichotivý obrázek, stojí za to román si přečíst.

Komentáře (0)