Pravda a láska nemá vždycky vyhráno...

recenze

Pravda a láska (2014) 3 z 5

/ ciniminisek

Kniha francouzské spisovatelky Claire Legendreové pojednává o jejím pohledu na Českou republiku, totalitní režim v několika zemích a životě mladé Francesky, která následovala úspěch svého muže a zanechala za sebou svou krásnou zem.

Středoškolská učitelka, Franceska, opouští prosluněné Nice a odjíždí do Prahy, kde její manžel získal místo, díky své pozici vícekonzula. Následuje sled událostí, jenž Francesce otočí život naruby. Je v jiné zemi, v zemi, kde levice je brána, jako zlo, což nedokáže pochopit, jelikož ona sama, tak trochu k levé straně tíhne. Pro Francesku nastává dilema, zda jít s kůží na trh, nebo se českými lidmi nechat strhnout a nic o své politické minulosti neříkat. Odpověď je to jasná, Franceska ví, že přeživší totalitního režimu nic nepřesvědčí, ani to, že její tíhnutí k francouzské levici je poněkud jiné, než jejich odpor k této české straně.

Je v cizí zemi, slyší jazyk kterému nerozumí a její muž, kterého s láskou následovala si našel milenku. Ona sama se dává do učení českých velkopohlavárů a žurnalistů a tím si najde přátelé, ale i muže, který by mohl být potencionální milencem.

Autorka Claire Legendreováse celý život pohybovala na divadelní scéně, která má k literatuře velmi blízko, proto není divu, že se do psaní nakonec sama pustila. Je autorkou několika děl a učitelkou tvůrčího psaní, se kterým pohostila i Českou republiku v letech 2008- 2011.

"Železná opona prostě dál existuje, jen hodnoty se převrátily."

Pohled a názor na postkomunistickou mentalitu a vůbec celkově Českou republiku francouzskou dívkou, vyrůstající v levičácké rodině, je velmi zdařilý nápad. Autorka zde dokazuje, že o naší zemi toho ví velmi mnoho a nebojí se to do své knihy i napsat. Můžeme se tedy dozvědět nejen krásy města Prahy, ale také, že nás Francouzi vnímají, jako nabručené lidi bez špetky humoru, že jsme země věčné zimy a také udává rozdíly mezi obchody ve zmiňovaných zemích. Ovšem politikaření v této knize převládá a k České republice i Francii se přidává i Německo a hlavně Rusko, které je v knize propírané se stejnou intenzitou, jako země v které žijeme.

Politiku střídá život samotné Francesky, která trpí vedle muže, jenž ji přestal milovat a brát jako rovnocenného partnera, ale také to, jak nabírá zkušenosti s českými lidmi. Můžeme tedy číst v první osobě Francesky, ale také ve třetích, které se občas v příběhu mihnou a převypráví nám vedlejší postavy, které mají s politikou a hlavně Franceskou mnoho dočinění.

Úderné věty zasazené v krátkých kapitolách dovolují příběh přečíst celkem rychle, ale i tak by mohl leckterý čtenář mít se čtením problémy, jelikož Franceska a její mysl je občas složitá na pochopení. Proto bych také knihu Pravda a láska doporučila starším čtenářům. Správný pohled na věc a hlavně na tento titul, si udělají především čtenáři, kteří s totalismem mají zkušenosti.

Ovšem, co na knize velmi obdivuji a také mi to ve čtení velmi pomáhalo, je děj zasazen do autentického prostředí přítomné doby, takže jsme svědci sesazení francouzského prezidenta Sarkozyho, ale i vlády Václava Klause a bohužel i smrti prvního českého prezidenta Václava Havla.

Zda má autorka správný pohled na věc, že Češi jsou dřívějšími komunisty stále ovlivněni a žijí s předsudky o východních zemích, přesto, že komunisté už dávno nejsou u žezla, to si musíte zjistit už sami.