Pozor, ať neprobudíte mrtvé
recenze
Přivolávání (2014) / luciezelenska
Vidět duchy nemusí být vždy zábava. Své o tom ví Chloe – dívka, která nikdy na něco jako duchy nevěřila. Proč by taky měla? Ale jak jinak si může vysvětlit fakt, že jí na samotné půdě školy pronásledoval školník se znetvořeným obličejem? Nebo ještě lépe řečeno - jak je možné, že jí pronásledoval někdo, kdo je dlouhé roky mrtvý?
Na první pohled zcela tuctová kniha skrývá dosti vydařený příběh mladé dívky, která až do poslední chvíle doufala, že přeci jen má schizofrenii. Co jiného. Duchové přeci neexistují. Očekávala jsem proto něco ve stylu každé druhé nadpřirozené knihy, která teď vychází na českém trhu. To jsem sice částečně dostala, ale s potěšením mohu říci, že kniha opravdu vyčnívá z davu.
Jako jedna z mála spisovatelek tohoto žánru nenaservírovala Kelley Armstrong svým čtenářům vše hned za začátku. Své eso v rukávu si dovedla vyšetřit až na samotný závěr knihy, kdy je člověk sice zahlcen všemi ostatními faktory knihy, ale u čehokoliv nového a nečekaného jeho knihomolské srdce stejně zaplesá. Bezvýhradně jsem se navíc zamilovala do lehce hororové atmosféry této knihy. Působilo to tak správně strašidelně a tajuplně a společně s „blázincem“ šlo o perfektní spojení.
Jedinou vadou na kráse tohoto příběhu je dle mého názoru zbytečná jednoduchost, co se týče jazyka. Jinak to samozřejmě ani nešlo, hlavní hrdince je pouhých patnáct let. Její vyjadřování, vyjadřování všech ostatních postav a celé pojetí knihy je tak odpovídající této věkové kategorii, což obecně nevidím jako problém, ale já bych ocenila spíše o krapet starší protagonisty. Vsadím vše, že by pak nebylo knize co vytknout.
Chloe, Toni, Rae, Simon nebo Derek. Ať už jde o kladnou či zápornou, všichni do jednoho mi přirostli k srdci. Každý z nich sehrál v příběhu určitou roli. Určitě to znáte, malé dílky puzzlí dávají dohromady něco většího a zásadnějšího. Pokud jste si nepřečetli nejprve anotaci, tak budete jednotlivými vývoji postav podstatně překvapeni.
Na to, že je Chloe pouhých patnáct let, se na svůj věk až tak nechová. Tipuji, že se autorka v hlavní hrdince až tak zhlédla, že začala psát za sebe, ne za Chloe. Nevadilo mi to. Spíše jsem to uvítala. Všichni víme, jaké jsou typické YA hrdinky. Ačkoliv to nebylo vždy reálné, tak se mi líbilo, že Chloe uměla použít mozek. Nebyla ze své „schopnosti“ vidět duchy nijak nadšená a udělala by cokoliv, aby tomu zabránila a byla opět normální. S tím se čtenář zas tak často v young adult knihách nesetká.
V Přivolávání vidím obrovský potenciál. První díl série celý příběh neskutečně nastartoval a ani si tak nedovedu představit, co v dalších dílech přijde. Bezpochyby to bude pecka. Těším se na to.
http://www.kathsworldofbooks.cz/