Potkaly se tři

recenze

První se jmenuje Helen a od narození bojuje se svou matkou, autoritářským bláznem posedlým morálkou, oživlou duševní fosilií viktoriánské éry. Nešťastná dívka raději zapomíná, že na světě je možnost volby, protože to nikdy nezažila.

Druhá je Amelia, zkráceně Millie. Dcera vévody, mladá lady. Své místo mimo panství si vybojovala své babičce navzdory, aby se vymanila z vleku předsudků o vdávání a plození dědiců. Raději dezinfekce než svatba.

A třetí je Dora, mladé děvče z chudého East Endu, kde se pro ránu a flašku kořalky nejde nikdy daleko. Dora se i přes svůj původ nevzdává snu stát se výbornou zdravotní sestrou, i když její domov ji táhne ke dnu stejnou měrou, jako ji drží nad vodou.

Když se tyto tři potkaly na stejném pokoji na internátu při nemocnici Nightingale, aby se za tři roky staly certifikovanými sestrami, vypadá to spíše na začátek povedené anekdoty. Jenže není.

Je to začátek výborného příběhu.

Každá z dívek si v nemocnici pod dohledem přísných starších certifikovaných sester prochází svým osobním peklem při strachu ze selhání nebo způsobení prohřešku. Bystrému oku zkušených ošetřovatelek neunikne ani smítko či zakázaný pohyb a děvčata jsou vystavena neuvěřitelnému stresu. A přitom na pacienty je nutné se vždy usmívat, protože o ně tu jde přece v první řadě.

Osobní život nemá jednoduchý ani jedna z nich a pestrá plejáda spolužaček s různými problémy a manýrami jim život taky nezjednoduší.

A když do mladého srdce zasáhne láska, je zaděláno na parádní průšvih.

Sestřičky nejsou výpravnou historickou knihou o hrůzách nemocnic, kde se morálka a přísnost pohybuje stále v éře královny Viktorie a krev a hnis teče pode dveřmi. Je to milé lehce romantické čtení o tom, jak ženským v kolektivu může začít šibat a začnou intrikovat proti sobě, protože to mají v povaze. Když k tomu připočteme nedostatek zábavy v bohatých anglických domácnostech a litry alkoholu v těch chudších, vychází nám zajímavý příběh z počátku minulého století, kde mezi krinolínami, komornými a tuhými límečky pobíhají mladá děvčata a honí se za svými touhami.

Knihu jsem zvolila jako odpočinek mezi náročnějšími žánry a rozhodně nelituji, i když na přeslazené romány nejsem, Sestřičky ubíhaly přirozeně samy a popisy vzplanutí a polibků byly překvapivě a příjemně střízlivé, autorka se soustředila hlavně na děj a ten příjemně ubíhal.

Po dlouhé době jsem knihu četla až do noci jen abych věděla, jak to bude dál a otevřený konec mě příjemně navnadil na pokračování nemocničního dobrodružství mladých dívek v Nightingale. Kniha je psána spíše pro ženy než pro dívky a syrová realita chudých i bohatých vrstev dokáže z knihy mrazivě vystoupit.

Doufám v brzké vydání dalších pokračování, protože jsem hodně zvědavá, jak to bude s Dorou, Helen a Millie dál.

Což je pro mě samotnou dost velké překvapení, protože na ně za rohem nečíhá sériový vrah...

Asi stárnu.

Komentáře (0)