Postapokalyptický thriller napsaný mágem epické fantasy

recenze

Sedm na rudé řece (2025) / KočkomilkaJana

Anthony Ryan si zabral mé srdce trilogií Draconis Memoria. Chvíli po ní následovala Píseň krve, a kdyby mi to čas dovolil, mám i tuhle “trilogii” dávno v sobě (takto mi zatím chodí akorát upomínky z knihovny…). Bylo celkem jasné, že jakmile se jeho jméno objeví v edičáku Hostu, že kolegyni Vendi uprosím, aby mi dílo k recenzi sehnala. Dost možná by se jí líbilo taky, vlastně ….

Sedm na rudé řece je postapo thriller a já v něm cítila i stopy fantasy, ne že ne. Ryan umístil na loď, kterou obklopuje rudá mlha, sedm lidí se specifickými schopnostmi a ztrátou paměti. Neví, kdo jsou, ale svalová paměť jim mnohdy poradí, jak jednat. Sejde se tak pestrá skupinka talentů, která má v podpalubí plno zbraní.

Ryan byl v knize víceméně fenomenální. Každá postava má svůj charakter a nějakou výhodu, ovšem všechny jsou vycvičené k zabíjení. Jejich umístění na lodi, kdy nevidíme žádný břeh, je dost nápadité. Pokud jste odborník na mozek a jeho operace, možná knihu raději nečtěte. Od začátku do konce je paměť tématem, které krouží kolem a jen občas vyskočí, jedna z postav prohodí něco v lékařské hantýrce, vysvětlí to i “česky”, a vzpomínky se spolu s pamětí zase schovají. Tohle chování postav ale bylo výborné. Jak totiž reagovat na vlastní cynismus, když se cítíte k smrti nesví? Uvažování, zda se určitá postava stala psychopatem až po operaci nebo byla nebezpečná už předtím, mne dobrou půlku knihy bavilo. Dokud totiž není jasný cíl, loď je stále na řece a ke “komunikaci s okolím” dochází zřídka, dokáže kniha člověka zabít stresem.

Kdy se to zlomí? Zhruba v části, kdy se od thrilleru přehoupneme více k fantasy a katastrofickému pokračování. Od té chvíle jsem sice nebyla ve stresu, že nevím, ale srdce mi bušilo jak splašené, protože Ryan nejen využil klasiku plnou klišé, ale dosadil i originální prvky! Zapomeňte na zombie, ti jsou pro ty, co neznají fantasy mistra v akci. Dojde také k celkově větší specifikaci problému, kterému posádka lodi čelí, a po pár stránkách začne odpočet, zda se akce povede či nikoliv. Informace již proudí, ale stejně si dál budete klást otázku: Když si nic nepamatují, je to, co jim říkají, pravda? Hodně v těchto chvílích hraje prim lidská povaha jako taková. Upřímně při představě, že bych se v té situaci ocitla (byť vycvičená), se mi udělalo zle.

Tak jako Ryan zvolil originální prostředí a postavy, volil i celkové finále. Kdybych neměla utlumené emoce, asi bych se rozplakala, protože mne to svým způsobem dojalo. Katastrofický scénář sice byl podobný filmům, ale jinak? Podle Sedmi na rudé řece by měli natočit film, to by bylo teprve něco! Naštěstí nám Ryan skoro všechno vysvětlil a prozradil. Zda mu budeme věřit, je věc druhá. Píšu skoro - mrzí mne, že nedodal epilog, co bylo dál. Ale teď mě napadá - nepokazilo by to ten temný a těžký dojem, jakým skončil? Správně bych to tu měla přepsat, ale víte vy co? Stejně bych to ráda věděla. Zda je nakročeno k hororu, dalšímu thrilleru nebo se bude pokračovat ve fantasy rovině…

Příběh Sedm na rudé řece se rozhodně povedl a ráda jej doporučím dál. Jen bacha, kdo máte rádi Ryana, je to maličko jiné než jeho čistokrevné fantasy. Pohybujeme se téměř v současnosti - názvy a technika jsou “naše”. Sama jsem z knihy tak rozjařená, že už hledám herce, které bych ve filmu ráda viděla. A věřte mi, že do kina bych šla na úplně první promítání stejně, jako jsme šli se synem na Venoma! Ostatně Tom Hardy jako jeden z posádky …

Tajemný postapokalyptický thriller od autora bestsellerových fantasy sérií Loď kdesi uprostřed oceánu. Načervenalá mlha, která ne a ne zřídnout. A sedm lidí, kterým kdosi vymazal paměť. Ve chvíli, kdy se hrdinové na palubě... více

Komentáře (0)