Poslední rande milenců

recenze

Všechno to začíná svatební hostinou na jihomoravském venkově. Když v jejím průběhu zazvoní novomanželům telefony ve stejné chvíli, hned tuší, že svatební noc bude jiná, než doufali. S mrtvolou, v terénu, na pitevně…

V pořadí šestý případ soukromého detektiva Stanislava Berky z pera českého spisovatele Stanislava Češky s názvem Smrt expremiérky vyšel v únoru letošního roku v brněnském nakladatelství MOBA, v edici Původní česká detektivka.

Bývalý kriminalista a současný soukromý detektiv Stanislav Berka se v něm ocitá na svatbě svých přátel - šéfa kriminálky Jardy Motla a forenzní lékařky Kateřiny. Během svatební hostiny ale všechny zastihne zpráva o vraždě bývalé premiérky a jejího asistenta. Vzhledem k tomu, že mrtvá těla byla nalezena nedaleko, opouštějí všichni hostinu a vydávají se na místo vraždy. Pátrání se rozbíhá a otázky čekají na zodpovězení. Kdo nesympatickou expremiérku zavraždil? A proč?

Mít načtené předchozí Berkovy případy není nutné, Smrt expremiérky předkládá zcela samostatný příběh. Stanislav Češka navíc hned v úvodu hlavní postavy detailně představuje, věnuje jim velmi velkorysý počet bezmála padesáti stran. A právě tak dlouho i trvá, než se čtenář ocitne na místě činu, přestože telefon ohlašující vraždu zvoní hned na úvodní straně. Paradoxně díky tomu jsou ve výhodě spíše čtenáři neznalí předchozích dílů, pro něž jsou všechny informace novinkou.

Ujistil jsem se ve vteřině, že na ulici kromě nás a Range Roveru nikdo není, pistoli pevně uchopil do obou rukou a vystřílel po autě celý zásobník bez velkého přemýšlení. Jediné, nač jsem se soustředil, bylo to, abych střílel po pneumatikách a netrefil nikoho v kabině. Bylo vidět, že jisté nadání ke střelbě mám. Podařilo se mi zasáhnout obě zadní pneumatiky vozu. Řidič nedokázal auto udržet v přímém směru a narazil s ním do sloupu trolejového vedení, který mírně vychýlil. Bylo zřejmé, že trolejbusová linka číslo 38 bude muset být toho rána na nezbytnou dobu nahrazena autobusy.

Detektivní zápletka je jednoduchá, otázka zní: Kdo a proč? Dedukce v tomto případě uplatnění nenajde, protože autor těch několik průlomů ve vyšetřování servíruje přímo, bez toho, aby poskytoval v průběhu indicie, které by ve správné chvíli ukázaly na pachatele. Čtenář musí trpělivě čekat, jakým směrem ho autor zavede a jaké vysvětlení nabídne.

Tempo je velmi pozvolné, autor nešetří nejrůznějšími popisy, ať už míst, vybavení jednotlivých prostor nebo tělesných proporcí postav. Čeho by se naopak hodila větší porce, je napětí. Právě v tomto pro detektivky důležitém bodě celý příběh silně pokulhává. Autor se snaží co nejvěrněji držet podoby reálných míst a oblastí, což by bylo v pořádku, kdyby i samotný průběh vyšetřování alespoň trochu korespondoval s realitou. Skutečně těžko si představit, že vyšetřování vraždy vrcholného politika by byla takto načrtnutá selanka.

Všímavějšímu čtenáři rovněž neunikne, že minimálně ve dvou pasážích se z Čendy na chvíli stane Jarda, přestože skutečný Jarda je právě kilometry daleko v nemocnici s otřesem mozku. To je ale jen malá chybička, která se může vloudit. O něco více bije do očí to, že několik rozdílných postav dokáže nezávisle na sobě popsat událost nebo figuru zavražděné naprosto identickými slovy a obraty – „byla to pěkná baba, moc pěkně tvarovaná, ale byl jí kus“.

K plynulosti a souladu textu moc nepřispívá ani autorova kombinace spisovné, někdy až archaické češtiny s hovorovými výrazy a občasnou vulgaritou, včetně opakovaného dovysvětlování zcela okrajových informací.

Smrt expremiérky nejspíš nestrhne napětím ani neprocvičí mozkové závity, ale jako nenáročné sousto k oddechu… Proč ne!

Komentáře (0)