Poslední případ Larse Johanssona

recenze

Umírající detektiv (2018) / hana1070
Poslední případ Larse Johanssona
Leif G. W. Persson je švédský kriminolog a autor kriminálních románů. V češtině je asi nejznámější jeho série Severské mystérium (knihy Mezi touhou léta a chladem zimy, V jiném čase, v jiném životě a Volně padat jako ve snu), ve které se věnuje vraždě švédského ministerského předsedy Olafa Palmeho. Spojníkem mezi těmito knihami je šéf Národní kriminální policie Lars M. Johansson, který je také hlavním hrdinou nejnověji u nás vydané Perssonovy knihy Umírající detektiv.

Jak už název napovídá, kriminalista Lars M. Johansson se v této knize ocitá na sklonku svého života. Odešel z aktivní služby, byť jeho pověst vynikajícího kriminalisty žije dál. Jako správný policista si se zdravou životosprávou nikdy hlavu příliš nelámal a nezdravý životní styl ho v důchodu dostihl. Postihne ho mozková příhoda (mrtvice), po které stráví několik dní v kómatu. Probudí se částečně ochrnutý a velmi, velmi unavený. Paměť mu vynechává, ruce neslouží. Jeho ošetřující lékařka se mu v nemocnici svěří s rodinným tajemstvím. Její otec farář kdysi v rámci zpovědi vyslechl informaci, která by po čtvrtstoletí mohla vést k objasnění starého případu znásilnění a vraždy devítileté holčičky. Lars se rozhodne přijít věci na kloub, a to i přesto, že dle nového zákona je případ promlčený.

Zapojí staré kamarády a kolegy, ponoří se do pětadvacet let starých spisů a policejních seznamů, zapojí své proslulé logické uvažování. Když zdravotní stav dovolí, tak se svou novou ošetřovatelkou a ruským asistentem, kterého mu dodá bohatý a prakticky zaměřený bratr, vyráží i do terénu. Zdravotní stav se moc nelepší, Johansson se ale v tomto ohledu na rozdíl od vyšetřování moc nesnaží, nehodlá si zkazit poslední dny života dietou a tělesným cvičením. Zdá se tedy celkem jasné, že případ malé Yasmine bude vyvrcholením jeho profesního života.

Od Leife GW Perssona jsem zatím nic nečetla, ale musím přiznat, že Umírající detektiv mě velmi příjemně překvapil. A není to jen můj názor, tahle kniha získala postupně všechna nejvyšší ocenění udělovaná skandinávským detektivkám, prodalo se víc než půl milionu výtisků a švédská televize podle této knihy natočila seriál, který se začal vysílat letos v lednu.

Bavilo mě to. Nejde jen o samotné vyšetřování, které je po pětadvaceti letech mimořádně složité, naštěstí díky systematičnosti při vedení spisů a neskutečné paměti všech zúčastněných, se vyšetřování daří (já, která si nepamatuju, co se stalo včera, tohle maximálně oceňuju), jde i o samotné pojetí vyprávění. Detektiv Johansson bilancuje svůj život, uvažuje nad smrtí, nad rodinnými vztahy. Tuhle knihu můžete brát jako příběh o stárnutí, ubývání sil a odmítání života, který se tomu minulému vůbec nepodobá. Zároveň je to ale příběh dost ironický, chvílemi lehce cynický, každopádně ale vtipný a pojatý s nadhledem. Zajímavé jsou hlavně osobité postavy Larsových pomocníků - potetované ošetřovatelky Matildy i asistenta a řidiče Maxe, který má za sebou těžké dětství v ruském dětském domově. Zejména hlášky odkazující na klasická díla krimi literatury a pop kultury byly zábavné, hlavně proto, že detektiv Johansson jako představitel staré školy většinou vůbec netušil, která bije.

Některé z knih ze série Jarnebring a Johansson už v češtině vyšly, byť oficiálně nebyly označeny jako součást série. Budu se po nich muset podívat, Umírající detektiv bylo opravdu velmi příjemné čtení.

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Komentáře (0)

kniha Umírající detektiv recenze