Poppy Day

recenze

Není větší lásky. Název série v podstatě dokonale vystihuje celou knihu. Hlavní hrdinka Poppy Day má se svým manželem Martinem nevídaný vztah. Samozřejmě, že si každý zamilovaný pár říká, jak je jejich pouto silné, ale pouto mezi Poppy a Martinem je úplně jiného měřítka. Oba si totiž procházeli nelehkým dětstvím - Martina mlátil jeho otec, Poppyina matka byla alkoholička. Už ve velmi mladém věku v sobě nalezli pochopení a vytvořili si kolem sebe pevnost z důvěry a lásky, kterou zdánlivě nemohlo nic ohrozit.

Ovšem když se váš manžel rozhodne být vojákem, přestože tak činí ve víře lepšího života po vás oba, nastává těžké období. Poppy nesnesla představu pocitu samoty a strach o svého nejbližšího. Martin cítil zklamání, protože doufal, že bude mít Poppy radost, jak se snaží na jejich společnou budoucnost myslet, ale místo toho se s ním pohádala.

Stalo se přesně to, čeho se každá rodina vojáků bojí. Martina byl v Afghánistánu zajat. Nelze si ani představit, co musela Poppy prožívat, především ji drásala bezmoc z pocitu, že se pro jeho záchranu a šťastný návrat domů nedělá dost. Nakonec se rozhodla, že už situaci nesnese a zachrání svého muže sama. Je to vůbec možné?

Kniha byla kouzelná hlavně pro neobvyklý vztah mezi Martinem a Poppy. Víte, jak se říká, že dvojčata cítí, když třeba to druhé trpí? Podobně to měli oni. Obzvlášť v druhé polovině musíte číst pořád dál a dál, protože napětí maximálně vrcholí a na cestě vás potká mnoho zvratů. Hlavní hrdinka vám přiroste k srdci, protože její trápení je tak opravdové a její odvaha tak neuvěřitelná, že se stanete jejím fanouškem.

Líbilo se mi, že je v knize reálně přiblíženo vojenské prostředí. Neříkám, že bych vyhledávala military literaturu, ale pasáže, kdy Martin mluvil o výcviku nebo podmínkách v Afghánistánu byly velice zajímavé. Samozřejmě pod pojmem "zajetí" si každý představí jen to nejhorší, ale Martin měl štěstí i smůlu zároveň, což byl zajímavý pohled.

Musím přiznat, že celkově se mi kniha líbila pro svoji originalitu, styl psaní i charaktery postav, ovšem zarážela mě jedna věc. Je jasné, že už ten nápad, že žena se sama rozhodne podniknout cestu do Afghánistánu pro svého muže, je trošku fantazijní, ale to mi nevadilo. Byl to velice poutavý příběh. Ovšem to, že se dostanete přes kontrolu jen s kartičkou od knihovny a kreditní kartou (chci tím říct bez průkazu totožnosti), to na mě bylo trošku moc. Jistě, ke každým neuvěřitelně odvážným a nebezpečným příběhům je třeba pekelná dávka štěstí, ovšem v téhle fázi mi to vadilo.

Knihu mohu doporučit všem, kteří mají chuť na příběh, který na vás zapůsobí. Už jen první stránky knihy, kde je seznam 422 členů britské armády, kteří od začátku operací v Afghánistánu v roce 2001 do 1.7.2012 přišli o život, je velmi silným zážitkem. Vidíte sice jen jména, ale pod každým se skrývá skutečný život, skuteční pozůstalí. Věkový průměr mužů je asi tak 26 let. Jsou mezi nimi i 19letí...

Rozhodně ale budu chtít v sérii pokračovat, protože se jednalo o námět velice originální a neotřelý a kniha se i tak dobře četla, že budu rozhodně věnovat pozornost i dalším dílům.

Komentáře (0)