Ponurá atmosféra opuštěné zahrady

recenze

Hned na začátek dnešní recenze knihy Malá ručka od Susan Hillové se musím přiznat, že mě tato duchařská novela nejprve zaujala zejména svým krátkým rozsahem. No jo, někdy mě hold ke čtení nalákají i takovéto přízemní důvody. Samozřejmě, že mě následně oslovil i námět, který sliboval pořádnou dávku napětí. Čekala jsem, že mi bude běhat mráz po zádech. A ono se tak opravdu dělo.

Hlavní postavou knihy je Adam Snow, který se živí jako antikvář. Náplní jeho práce je vyhledávat pro klienty staré a mnohdy velmi vzácné výtisky knih. Za tímto účelem tráví hodně času cestováním. Navštěvuje aukční síně, knihovny, soukromé prodejce a různé knihkupce. Práce mu na jednu stranu poskytuje dostatek volnosti a svobody, na druhou stranu mu v útlumovém období přidělává starosti a obavy z budoucnosti. Ve své podstatě je však Adam šťastný a bezstarostný člověk, což se má záhy změnit.

Postačí jedno špatné odbočení při zpáteční cestě od klienta, vstup na zarostlou, opuštěnou zahradu, dotek neviditelné dětské ručky a Adamův spokojený život se promění v peklo. Začíná období totální posedlosti jak opuštěnou zahradou, tak přilehlým zchátralým domem. Období zjišťování informací o tajemném sídle, jeho obyvatelích a událostech dávno minulých. Období, kdy ho téměř na každém kroku doprovází tajemná malá ručka – tajemné malé dítě. Dítě, díky kterému se Adam dostane do bezprostředního ohrožení života.

Ještě teď cítím ponurou a tíživou atmosféru celého příběhu. Úplně přesně si vybavuji Adamovy pocity - hrůza, děs, strach, obavy, pochybnosti o vlastním duševním zdraví, neschopnost odolat vábení starého domu a zahrady, touha po klidu, který jím prostuje, když jej drží malá ručka, nutkavá potřeba někomu se s celou záležitostí svěřit. A to chudák stále ještě netuší, že to nejhorší ho teprve čeká. Vše nakonec vyústí v neodbytný pocit viny.

Pro mě osobně zpracovala autorka velmi zajímavé téma, které není úplně mimo realitu. Každý člověk, který se zabývá věcmi mezi nebem a zemí, vám řekne, že se na vás může duch nalepit více méně kdekoliv a ani o tom nemusíte vědět. Osobně s tím mám své zkušenosti a možná i proto mě kniha dokázala tak snadno vtáhnout do děje. Jediné, co bych trošku vytkla, jsou některá až moc popisná místa.

Komentáře (0)