Pomněnky

recenze

Na 25. května připadá mezinárodní den pohřešovaných dětí. Jeho symbolem je pomněnka, jejíž název v angličtině zní „forget-me-not“, tedy „nezapomeň na mě“. V České republice se každý rok pohřešuje několik tisíc dětí. Většina z nich jsou útěkáři, kteří opouštějí domov více či méně často, ale přes to, je několik dětí, které zmizely beze stopy. Tématikou ztracených dětí se zabývá novela Lenky Chalupové Pomněnkové matky.

Na stránkách knihy nás autorka seznamuje s životními osudy tří žen, Šárky, Terezie a Dorky, které přišly o své dítě.

Umírající Čeněk Mádl, otec Dorky, svěří dceři své tíživé tajemství. V šedesátých letech zavraždil přítele z dětství. Šárka, která postrádá svou dceru Igliku, kterou před mnoha lety unesl její bulharský manžel, vkládá veškerou svou energii do snahy otěhotnět. Na venkově u své tety Anežky Dorota zjišťuje, že jí její matka celý život lhala. Co se stalo s malou Zuzankou, která se ztratila v prvních dnech sovětské okupace? Podaří se Šárce najít své štěstí a dočká se vytouženého dítěte?

Jak moc rodiče změní, když jejich dítě zmizí? Je bolestnější nevědomí a dřímající naděje, nebo bolestná jistota pravdy? Je někdy pozdě přestat doufat v zázraky?

"Myslím, že se v rodině nemají dávat jména po členech, kteří měli smutný osud. Záhadně zemřeli, byli nešťastní, nebo... se beze stopy ztratili. Bála bych se, že kdybych holčičce dala jméno Zuzana, přineslo by to jí i nám trápení." , (L. Chalupová, Pomněnkové matky, str. 147)

Pomněnkové matky formou čtivou a citlivou upozorňují na problém pohřešovaných dětí. Autorce se podařilo vyvarovat se bulvárního stylu s jedinou výjimkou. Osobně považuji za velmi nešťastné a netaktní zmiňovat v knize příběh Madeleine McCann, která je již několik let pohřešována, natož připouštět spekulaci o jejím úmrtí, byť jde o poslední uveřejněnou policejní teorii.

Z počátku čtení jsem měla problém zorientovat se v postavách a situacích. Vzhledem k počtu příběhů, které se sebou sice souvisí, ale samostatně by vydaly každý na jednu knihu, bylo vyprávění kapitol mnohdy utnuto, následovala kapitola zaměřená na jinou ženu, načež v další se k podstatě autorka vrací jen přes myšlenky a vyhodnocení hrdinky. Kapitoly nejsou ani označeny jmény žen, navíc jsou krátké. Déle trvá, než se čtenář začte a k postavě přilne.

Lence Chalupové se bezesporu podařilo vytvořit knihu, která čtenáře zaujme a zanechá v něm i něco více, než jen vzpomínku na příběh.

Komentáře (0)